Scházíme se v osm hodin ráno u klubovny Mohawků a za chvilku již
nakládáme do Kazbundova auta vše potřebné, batohy, jídlo i boby.
Nasedáme do auta a na poslední chvilku přichází Pepík. Málem jsme mu
ujeli. Zapomněl však boby a Páju. Tak se pro tyto věci zastavujeme u
něho doma.
Naši polárníci však začátek expedice neměli snadný, bylo nutné
odházet mnoho sněhu z cesty, místy až 80cm. Nanosit veškeré zásoby a
materiál pro zdar expedice. Dál vše šlo již snadno. Roztopení kamen
i krbu se stalo hračkou. Po celou dobu pak v hájovně panovala
příjemná pokojová teplota. Důležité bylo nastavit krbovou klapku
tak, aby komín netáhl veškeré teplo, ale jen spaliny. Krb potom
opravdu hřeje a sálá.
Sobotní odpolední procházka ke studánce byla v hlubokém sněhu a
krásné okolní přírodě vyčerpávající. Bratři Mohawkové si vyzkoušeli
tíhu vody v barelech i když je táhly na svých bobech. Večer byl
věnován hře Carcasone a četbě z knížky Přístav volá, od Jaroslava
Foglara.
K nedělnímu obědu přijela druhá skupina účastníků expedice a tak
mohla být zahájena. Expedice se účastnily: Teoš, Marek, Julča,
Klárka, Vojta, Atana, Fík, Pepík, Plavčík a Páťa. Program celé
expedice sestával z experimentů a pokusů. Sněhu bylo dostatek.
Základní a první experiment každého dne bylo mytí se sněhem do půl
těla venku v mrazu, test prováděli každé ráno všichni účastníci
expedice. Z dalších úkolů vybíráme: je plamen svíčky odolnější než
sněhová koule? (Jednalo se o sestřelení soupeřovi svíčky ze sněhové
věžičky.) Jde vycvičit Sněžného hada? (Vhodná dlouhá hůl se pouštěla
v korýtku, úkol byl jednoduchý – ujede v korýtku had delší trasu
nebo menší.) Spadne jedna zápalka nebo všechny z pyramidy? (Každý
dostal deset zápalek a postupně je přikládal na hromádku, pokud mu
zápalka spadla, musel si i vzít zpět.) Kolik sněhu napadá do bot v
lese, když jím musíte projít? (Lesem jsme obcházeli pracující
obrovský lesní stroj. Místy bylo až pře jeden metr sněhu.) Zkouška a
test nejlepší bobovací dráhy u vrchu Třemšína, vybudované firmou
Mrázsníhušlapánítratěturisty. Výroba polárních sněžnic pro lov
Nožomyšožrouta. (Nožomyšožrout – myš jenž popadla zapadnutý nůž ve
sněhu a odnesla si jej.) Jednoduše bratr Pepík ztratil v závěji svůj
nůž. Kluci nůž potom hledali v nedalekém mlází u stromků jejíž větve
nebyli zapadány sněhem. A mnoho dalších počinů se zdařilo
uskutečnit.
Poslední večer byl všemi členy Polární expedice Dědek, věnován
celkovému zhodnocení a vyprávění nejrůznějších zážitků. Například,
že sníh by mněl být jen v létě, když tak studí.
Je také nutno připomenout jeden slavnostní okamžik, bratr Páťa byl
za své zásluhy přijat do šlechtického stavu v Lóži skřítků a byl mu
propůjčen první titul, Skřítek.
Poslední dopoledne věnovala celá expedice úklidu základny a stavbě
velkého sněhového tunelu pro jeden osobobob i s jezdcem.
Poslední ohlédnutí, zamávání – a příště přijedeme na Dědka, rádi
zase. „Polární Dědek“ slavil úspěch u všech účastníků. Expedice se
zúčastnili členové kmene Mohawk a oddílu Patfinder z Q-klubu v
Příbrami
