První páteční kroky, nás zavedly ke skále Skřítků. Leží nedaleko
vrchu Plešivce, cca 600 m. Cesta zRejkovic
byla pomalá, pořád do kopce. Bágly hochů těžkly s přibývajícími
metry. Inu nesly vše co mněli zabaleno ať již rodiči nebo sami.
Cestu provázelo mnoho přestávek, při každé se začalo se stavbou
domečků a hradů pro Skřítky.
Úkol pro pátek byl již předem znám. Upravit – opravit zubem času
pobořený kemp a zabydlet se.
Kemp je na velmi dobré pozici, 50 m ke studánce s dobrým pramenem a
odtokem, je pod šikmou skalní stěnou v kopci. Z cesty na něho není
vidět. Polovina kempu však utrpěla zubem času, propadl se strop zklád,
moc velká zátěž na nosnou kládu u stěny skály. Bylo nutné vše
propadlé dřevo odstranit a vyčistit „místnost“, obvodové stěny jsou
vyskládané z balvanů a drží.
Položily jsme novou nosnou kládu a napnuly nad „místnost“ plachtu.
Celková oprava kempu do původní podoby by zabrala více času.
Druhá polovina kempu je zcela v pořádku, taky je menší plocha
střechy. Provizorní oprava a zabydlení se povedlo. Kouzelné a
tajemné místo, kamarádi věděli kde jej postavit.
Za nadcházející tmy plápolal oheň, který byl vidět pouze z několika
málo metrů a tak za krásného lesního ticha i večera pomalu usínáme.
Noc je jasná, vlahá a plná hvězd.
Kemp má výbornou polohu, nad skálou mírně fouká vítr, ale zde dole
je bezvětří.
Ranní paprsky vycházejícího slunce dávají vědět, že den prožijeme v
pohodě a prohlédneme skoro všechny zajímavosti Plešivce. Po snídani,
vajíčka s cibulkou, putujeme ze skal Skřítků dolu na lesní silnici.
Hoši cestou z kopce prožívají asi velké dobrodružství, není
jednoduché jít dolu s batohem na zádech.
Na lesní silnici se jde již lépe, upíjíme z několika studánek vodu a
po chvilce jsme u Smaragdového jezírka, jeho voda je průzračná a
krásná, na hlubině opravdu Smaragdová.
Bludný kořen, který nám však vstoupil pod naše nohy – špatně značené
cesty, zavedl naše kročeje mimo Fabiánovu zahradu. Díky busole a
mapě se za chvilku ocitáme přímo na Plešivecké vyhlídce. Hoši
započali stavět domečky pro skřítky, je čas a hezký výhled,
nespěcháme.
Po hodince odcházíme zpět do našeho kempu u skály Skřítků. Zbývající
čas do soumraku je věnován tvorbě dřeva pro oheň, přípravě jídla,
hrám ve skalách a i vědomostní soutěži.
Dnešní večer a noc je obzvlášť krásná.
Neděle je časem návratu do civilizace. Mohawkové vždy opouštějí svá
tábořiště i vypůjčené prostory, uklizené a vysmýčené. Tak tomu je i
zde na prastarém trempském kempu. Nesmí zde zůstat žádný odpadek, je
dobrým mravem připravit drobnou zásobu dřeva i březové kůry,
zanecháváme jednu svíčku a v igelitovém sáčku jednu krabičku
zápalek.
Skála Skřítků – jak ji pojmenovali naši bratři Mohawkové opět bude
žít svým tichým životem, čas od času ji však někdo probudí ze snů.
Mužem výpravy se stal bratr Fík a známka výpravy JEDNIČKA s
hvězdičkou. A to i přes celkovou náročnost.
I takovýto jednoduchý víkendový život v lese s dobrým programem
zanechá mnohá poučení. Ne vždy přímo musíme říkat, co mají a co
nemají činit. Důležitá je pravidelnost, pravdivost a vlastní
příklad.
