● Oznamovatel

Historie

BRATR JAN REMIŠER - LON
 

Na jeho skautský život měl zásadní vliv mladý, vinohradský kaplan Josef Gargela. Ten Jana pozval do svého oddílu, který právě zakládal. Byl to první katolický, skautský oddíl u nás a pro br. Lona to byl životní mezník. Správně vedené chlapecké prostředí jej uchvátilo a motivovalo pro celý další život.

V osmnácti letech převzal vedení 12. skautského oddílu a brzy se seznamuje s A. B. Svojsíkem. Toto se stává druhým důležitým mezníkem v jeho životě. Při četných setkáních a debatách s náčelníkem - zakladatelem, si bratr Lon ověřoval vlastní zkušenosti a jeho rady a poznatky neváhal uplatňovat při vedení svého oddílu. Na začátku roku 1939 – se vznikem Junáka – stojí Jan před novým úkolem: jako jmenovaný tajemník nově zřízeného Odboru duchovní výchovy má tento orgán vybudovat. Zde se plně uplatnily Lonovy organizační schopnosti a jeho nakažlivý zápal pro hnutí.

Navazuje kontakt se salesiánem P. Štěpánem Trochtou, v té době již známou osobností z budování výchovných center pro mládež. P. Štěpán Trochta se stává ústředním duchovním rádcem Junáka. Současně zakládá bratr Lon „roverský instrukční oddíl“, s doporučením známých osobností, jako např. kanovníka Stříže, Františka Schwarzenberga, Alfonse Paara a dalších. Jezdí se svými rovery na vytypovaná místa, pořádá kurzy a zakládá nové skautské oddíly.

V roce 1940 bratr Lon se svými rovery stojí na prosluněné malebné louce, ukazuje jim romantický zámek, zasazený v zeleni Sedlčanské kotliny. Na tomto zámku se potkávají s mladým majitelem, potomkem starého českého rodu Mladotů ze Solopysk. Bratr Remišer - Lon informuje zevrubně pana barona o skautském hnutí. Ten je viditelně nadšen skautskou myšlenkou a domlouvají se na další spolupráci. Na Červeném Hrádku si dva třicátníci tisknou ruce. Po válce v jejíž spravedlivý konec oba pevně věří dostávají skauti nabídku, aby vybudovali základnu pro výchovu katolických vedoucích a to na pozemcích pana barona, v bývalé oboře. Tato nabídka je o to zajímavější, že je přislíbeno toto krásné místo zadarmo.

Bratr Lon, mimo těchto skautských příprav pro poválečná období, neváhal a zapojil se do boje proti nacismu v odbojové skupině.

Po válce začíná ihned br. Lon realizovat svůj velký plán. Na louce v oboře u Červeného Hrádku vyrůstá skautská základna. Sen se plní ve skutečnosti. Podle Úmluvy – dnes málo známého dokumentu, tj. smlouvy mezi pěti skautskými organizacemi, které se spojily v lednu 1939 a vytvořili organizaci Junák, měla Ústřední duchovní rada (po roce 1945 nový název pro dřívější Odbor duchovní služby), právo organizovat kurzy i lesní školy. A tak již v roce 1946 se konala na Červeném Hrádku, jak Oblastní, tak Zemská (instruktorská) lesní škola, obě zcela zaplněné. V roce 1947 III. Zemská lesní škola, Oblastní lesní škola pro vedoucí oddílů, Oblastní lesní škola pro duchovní rádce, Lesní škola pro rovery, Bohoslovecký kurz, OLŠ pro Královehradeckou diecézi,OLŠ pro Olomouckou arcidiecézi, LŠ pro vedoucí vlčat.

Všechny tyto akce připravil a personálně zajistil právě bratr Lon. Osobně vedl lesní školy a kurzy na Červeném Hrádku. Dále založil a řídil Oběžník ÚDR, který pravidelně přinášel fundované články z myšlenkových základů skautingu, z metodiky skautské výchovy, historie, psychologie, ale i novinky ze skautské praxe.

V roce 1948 komunistický Akční výbor, který uchopil moc v Junáku po neblahém „Vítězném únoru“, zrušil jak ÚDR, tak homogenní oddíly, tak ani nedovolil br. Lonovi vést v roce 1948 lesní školu. Následující roky jsou pro skauting zdrcující, přichází zákaz, přichází velké tresty, zrůdné procesy s řadou čelních představitelů Junáka. Junáctví v srdcích věrných však zůstává. Jsou vůdcové, kteří v ilegalitě skládají se svými spolubratry skautský slib i v dobách nejtěžších, v dobách kdy je bratr Lon vězněn ve Valdicích a na Jáchymovsku (1953–1955).

Po návratu z komunistické „převýchovy“ musí pracovat ve stavebnictví. Tam, kde nemůže dále působit na mládež, kde se skautská myšlenka předává jen velmi ztěžka. Dobře to měli soudruzi naplánováno.

V roce 1968 v době „Pražského jara“ vedl Lon lesní školu v Osečanech u Sedlčan a v následujícím roce opět na Červeném Hrádečku. V roce 1970 ústřední rada, ovládaná „stranickou skupinou“ lesní školu již nepovolila. V období normalizace, po III. zákazu Junáka, však navštěvují bratra Lona v jeho vinohradském bytě mnozí mladí lidé, skauti, vedoucí turistických oddílů, všechny tyto dokáže Lon povzbudit, poradit jim, pochválit je a pro ideu skautingu povzbudit. Tímto úsilím zcela zajisté duch a idea Junáctví, přinejmenším na tomto místě a v okruhu známých bratra Lona přežívá po celou dobu 20 ti let nesvobody.

V roce 1989 po „sametové revoluci“ bratr Lon pokračuje v přerušené práci a podruhé uvádí v život svoji lesní školu. Tentokrát pod názvem Ekumenická. Stojí v jejím čele v letech 1991 a 1992. Inicioval i pořádání zimních seminářů ELŠ, které se v krátké době stávají velmi populární a jsou hojně navštěvovány. Semináře otevírají zajímavá a pro skautské hnutí nad míru aktuální a důležitá témata. Sám se prvních pěti aktivně účastnil.

Za svoji nevšední obětavou práci pro skautské hnutí byl vyznamenán čestným stupněm Junáckého řádu svatého Václava a nejvyšším skautským vyznamenáním – Řádem Stříbrného vlka.

Zemřel tiše ve spánku 28. dubna roku 2000 v 88 roce svého bohatého života.

Zdroj: web ELŠ (podle Pade - upraveno)

Fotografie z výroční pietní vzpomínky 28. 4. 2010 »
 

@ Svaz skautů a skautek České republiky