Antonín Benjamin Svojsík – náčelník zakladatel

„Junáci vzhůru volá den... Buď připraven, Buď připraven... nás neomýlí nástraha... a každý z nás vždy přímo stát a před nikým šij neshýbat... Buď připraven, Buď připraven...“

■   ■   ■

V příštím roce to bude sto třicet let, kdy se 5. září 1876 narodil A. B. Svojsík, zakladatel skautingu v českých zemích. Každý kdo se nezastaví jen u tohoto konstatování (a věru, že našemu současnému skautingu v jeho snaze o „překonávání“ svých zakladatelů takové hodnocení není cizí) shledá, nikoliv bez úžasu, úcty a obdivu, že práce A. B. Svojsíka nesnese srovnání a že je i naší generaci stále dopřáváno z jejich plodů žít. 

Se skautingem se seznámil jako už zralý muž, zasazený v životě rodinném i společenském. Jeho přesvědčení o tom, že právě skautský způsob výchovy, byť tolik úspěšný v prostředí anglickém, dojde naplnění a významu také v Čechách, muselo být z rodu dobyvatelského odhodlání a pevné víry. Nešlo ani tak o první experimentální začátky skautingu, které A. B. Svojsík uskutečňoval na žižkovské reálce a v táborech pod hradem Lipnicí, jeho dosavadní mimopracovní činnost byla konečně známá, bohatá a mnohaletá. 

Od mladistvých let byl činným členem Sokola a už v devatenácti letech dokonce významným funkcionářem Jungmanovy župy. Mám na mysli Svojsíkovo nesmírné osobní nasazení v letech, které následovaly po zjištěn že skauting se nepodaří vkomponovat do sokolské soustavy. Od této chvíle, kdy si to uvědomil, a soudím, že to pro něho nebylo zjištění nijak lehké, neboť s myšlenkou sokolskou byl pevně spojen, že český skauting čeká vlastni cesta, začala Svojsíkova v pravdě heroická etapa života, před kterou se v úctě nezastaví jen povrchní pozorovatel. 

Nešlo vůbec o budování, vytváření nových skautských oddílů, řeč již byla o tom, že Svojsíkovi byla podobná činnost vlastní, jednalo se v první řadě o to, aby nové a řekněme hned i „podezřelé“ hnutí bylo společensky zakotvené a zajištěné. 

Významný krok v tomto ohledu učinil Svojsík už při překladu díla R. Baden-Powella „Scouting for Boys“, které přetransformoval pro české poměry a národní charakter. Doplnil je statěmi národem uznávaných osobností, které tak skautingu a jeho snahám vyslovili absolutorium. 

Píšeme-li, že své Základy junáctví doplnil o jisté úvahy významných postav společenského života, musíme vzít v úvahu jistě i dlouhé rozhovory, které s těmito muži o skautingu vedl a přesvědčoval je tak o potřebnosti jejich činu. Do toho je nutné započítat také, a to nepochybně, svou bezúhonost a důvěryhodnost, kterou do podniku jménem SKAUTING vkládal. 

To však zdaleka nebyl jediný úkol, který před A. B. Svojsíkem stál. Hned v prvních letech po vzniku Československa musel odrážet těžké útoky, které se na skauting a jeho osobu snesly. Bylo to nařčení z tzv. „Rakušáctví“, tedy podpory Rakousko - Uherské monarchie a její politiky zvláště v období první světové války. Velmi vzdáleně představitelná je tato doba pro nás dnes, když sledujeme obhajoby občanů, kteří byli obviněni z kolaborace s komunistickým režimem nebo ze spolupráce s politickou policií. 

Jen se podařilo toto obvinění úspěšně vyvrátit, už zde byl problém nový: rozkol ve skautských řadách. Někteří první spolupracovníci Svojsíka (Seifert, Marek atd.) opouštějí jeho Svaz skautů a zakládají si vlastní organizace. 

Navzdory tomu nepolevuje Svojsík v organizátorské práci. Pořádá stovky přednášek, na nichž hovoří o skautingu a jeho cílech. Stojí v čele všech snah o propojení skautingu a života Československé republiky. Jeho přičiněním, ovšem také na základě dosavadních úspěchů českého skautingu, se protektorem Svazu skautů stává první president republiky T. G. Masaryk a po jeho smrti Edvard Beneš, který stojí jeden čas dokonce v čele Ústřední rady Svazu skautů. 

Málo doceněno bývá, s ohledem na Svojsíkovo veliké dílo, jeho rodinné zázemí. Především o Svojsíkově choti, paní Julii, bychom měli říci, že to byla velmi statečná žena. Její povaha a pochopení pro manželovy obtížné úkoly, mu umožňovaly pracovat s tak mimořádným nasazením. 

Nebýt těchto okolností, lze se domnívat, že výsledky Svojsíkovy práce by byly jen těžko takové jak je i dnes rozeznáváme. Po téměř šedesáti letech od Svojsíkovi smrti (17. září 1938) se nemusí na hodnocení tohoto muže měnit ani slovo, ani čárka, což, alespoň, v našich zemích je myslím vyznamenání nejvyšší. 

Vyslovila je Ústřední rada a Náčelnictvo Svazu skautů RČS pár dnů po pohřbu našeho zakladatele. Zde jsou: 

„Den 17. září bude v srdcích československého dorostu zapsán písmem nejčernějším. Stejně velkou ztrátu utrpěla i celá československá veřejnost, která dlouho bude postrádat tohoto význačného kulturního pracovníka, který úspěšně zasahoval do všech oborů, ať to bylo v Umělecké Besedě, v Sokolstvu, v Osvětovém Svazu a v jiných korporacích, z nichž s největší láskou přilnul k institucím hudebním, sám jsa zaníceným hudebníkem výkonným. Jaký měl podíl na uskutečnění branné výchovy, nedá se dnes dobře oceniti. On, právě zavedením výchovy skautské, byl jejím nejprvnějším a nejúčinnějším propagátorem. 

Odešel, milován a zbožňován svými, nepochopen však – žel Bohu – často těmi, jichž to bylo povinností. Do krajnosti obětavý, naprosto nesobecký, muž, jdoucí vždy za právem a spravedlnost, nechává po sobě skoro nevyplněnou mezeru. 

Nejen skauti a skautky, ale všichni lidé dobré vůle zachovají mu trvalou vzpomínku s vděkem za vše, co pro vlast a národ vykonal.“

Oldřich Bártík - Gingo

1413× 23. březen 2013 v 0:00