logo-csWFIS O nás
„Lilie pod klopou, lilie za mřížemi“
Nová 38. kapitola
Skautské jaro
 z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Lilie pod klopou, lilie za mřížemi

Srp, kříž a lilie

7. květen 2014


Odebírat

Kalendář oznamovatele

prosinec 2018
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
leden 2019
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
únor 2019
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728
18. leden 2019
Přihlásit se

Antonín Benjamin Svojsík – náčelník zakladatel

svojsik„Junáci vzhůru volá den... Buď připraven, Buď připraven... nás neomýlí nástraha... a každý z nás vždy přímo stát a před nikým šij neshýbat... Buď připraven, Buď připraven...“

■   ■   ■

V příštím roce to bude sto třicet let, kdy se 5. září 1876 narodil A. B. Svojsík, zakladatel skautingu v českých zemích. Každý kdo se nezastaví jen u tohoto konstatování (a věru, že našemu současnému skautingu v jeho snaze o „překonávání“ svých zakladatelů takové hodnocení není cizí) shledá, nikoliv bez úžasu, úcty a obdivu, že práce A. B. Svojsíka nesnese srovnání a že je i naší generaci stále dopřáváno z jejich plodů žít. 

Se skautingem se seznámil jako už zralý muž, zasazený v životě rodinném i společenském. Jeho přesvědčení o tom, že právě skautský způsob výchovy, byť tolik úspěšný v prostředí anglickém, dojde naplnění a významu také v Čechách, muselo být z rodu dobyvatelského odhodlání a pevné víry. Nešlo ani tak o první experimentální začátky skautingu, které A. B. Svojsík uskutečňoval na žižkovské reálce a v táborech pod hradem Lipnicí, jeho dosavadní mimopracovní činnost byla konečně známá, bohatá a mnohaletá. 

Od mladistvých let byl činným členem Sokola a už v devatenácti letech dokonce významným funkcionářem Jungmanovy župy. Mám na mysli Svojsíkovo nesmírné osobní nasazení v letech, které následovaly po zjištěn že skauting se nepodaří vkomponovat do sokolské soustavy. Od této chvíle, kdy si to uvědomil, a soudím, že to pro něho nebylo zjištění nijak lehké, neboť s myšlenkou sokolskou byl pevně spojen, že český skauting čeká vlastni cesta, začala Svojsíkova v pravdě heroická etapa života, před kterou se v úctě nezastaví jen povrchní pozorovatel. 

Nešlo vůbec o budování, vytváření nových skautských oddílů, řeč již byla o tom, že Svojsíkovi byla podobná činnost vlastní, jednalo se v první řadě o to, aby nové a řekněme hned i „podezřelé“ hnutí bylo společensky zakotvené a zajištěné. 

Významný krok v tomto ohledu učinil Svojsík už při překladu díla R. Baden-Powella „Scouting for Boys“, které přetransformoval pro české poměry a národní charakter. Doplnil je statěmi národem uznávaných osobností, které tak skautingu a jeho snahám vyslovili absolutorium. 

Píšeme-li, že své Základy junáctví doplnil o jisté úvahy významných postav společenského života, musíme vzít v úvahu jistě i dlouhé rozhovory, které s těmito muži o skautingu vedl a přesvědčoval je tak o potřebnosti jejich činu. Do toho je nutné započítat také, a to nepochybně, svou bezúhonost a důvěryhodnost, kterou do podniku jménem SKAUTING vkládal. 

To však zdaleka nebyl jediný úkol, který před A. B. Svojsíkem stál. Hned v prvních letech po vzniku Československa musel odrážet těžké útoky, které se na skauting a jeho osobu snesly. Bylo to nařčení z tzv. „Rakušáctví“, tedy podpory Rakousko - Uherské monarchie a její politiky zvláště v období první světové války. Velmi vzdáleně představitelná je tato doba pro nás dnes, když sledujeme obhajoby občanů, kteří byli obviněni z kolaborace s komunistickým režimem nebo ze spolupráce s politickou policií. 

Jen se podařilo toto obvinění úspěšně vyvrátit, už zde byl problém nový: rozkol ve skautských řadách. Někteří první spolupracovníci Svojsíka (Seifert, Marek atd.) opouštějí jeho Svaz skautů a zakládají si vlastní organizace. 

Navzdory tomu nepolevuje Svojsík v organizátorské práci. Pořádá stovky přednášek, na nichž hovoří o skautingu a jeho cílech. Stojí v čele všech snah o propojení skautingu a života Československé republiky. Jeho přičiněním, ovšem také na základě dosavadních úspěchů českého skautingu, se protektorem Svazu skautů stává první president republiky T. G. Masaryk a po jeho smrti Edvard Beneš, který stojí jeden čas dokonce v čele Ústřední rady Svazu skautů. 

Málo doceněno bývá, s ohledem na Svojsíkovo veliké dílo, jeho rodinné zázemí. Především o Svojsíkově choti, paní Julii, bychom měli říci, že to byla velmi statečná žena. Její povaha a pochopení pro manželovy obtížné úkoly, mu umožňovaly pracovat s tak mimořádným nasazením. 

Nebýt těchto okolností, lze se domnívat, že výsledky Svojsíkovy práce by byly jen těžko takové jak je i dnes rozeznáváme. Po téměř šedesáti letech od Svojsíkovi smrti (17. září 1938) se nemusí na hodnocení tohoto muže měnit ani slovo, ani čárka, což, alespoň, v našich zemích je myslím vyznamenání nejvyšší. 

Vyslovila je Ústřední rada a Náčelnictvo Svazu skautů RČS pár dnů po pohřbu našeho zakladatele. Zde jsou: 

„Den 17. září bude v srdcích československého dorostu zapsán písmem nejčernějším. Stejně velkou ztrátu utrpěla i celá československá veřejnost, která dlouho bude postrádat tohoto význačného kulturního pracovníka, který úspěšně zasahoval do všech oborů, ať to bylo v Umělecké Besedě, v Sokolstvu, v Osvětovém Svazu a v jiných korporacích, z nichž s největší láskou přilnul k institucím hudebním, sám jsa zaníceným hudebníkem výkonným. Jaký měl podíl na uskutečnění branné výchovy, nedá se dnes dobře oceniti. On, právě zavedením výchovy skautské, byl jejím nejprvnějším a nejúčinnějším propagátorem. 

Odešel, milován a zbožňován svými, nepochopen však – žel Bohu – často těmi, jichž to bylo povinností. Do krajnosti obětavý, naprosto nesobecký, muž, jdoucí vždy za právem a spravedlnost, nechává po sobě skoro nevyplněnou mezeru. 

Nejen skauti a skautky, ale všichni lidé dobré vůle zachovají mu trvalou vzpomínku s vděkem za vše, co pro vlast a národ vykonal.“

 

Oldřich Bártík - Gingo


989× 23. březen 2013 v 0:00