logo-csWFIS O nás
„Lilie pod klopou, lilie za mřížemi“
Nová 38. kapitola
Skautské jaro
 z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Lilie pod klopou, lilie za mřížemi

Sto let Jana Remišera - Lona

22. květen 2012


Odebírat

Kalendář oznamovatele

únor 2019
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728
březen 2019
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
duben 2019
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930
26. březen 2019
Přihlásit se

Bratr Ervín Lobpreis – Lobin (Ilek)

Lobpreis

Když přijel do vlasti, po více než čtyřiceti letech prožitých v exilu, udivil všechny své přátele. Přivezl totiž z USA kolečkové křeslo, které v zápětí věnoval jedné moravské nemocnici. Ta křesla potom vozil téměř při každé své nové návštěvě, aby je znovu a znovu předával, se svým typickým trochu rozpačitým úsměvem, těm, kteří je potřebovali.

br. Lobin v saku, Ivo Vacík a Jaroslav Obrman

■   ■   ■

Jsem velmi „nafoukaný“ na to, že mám pár opravdových přátel. Přátelství bratra Lobina považuji za opravdové terno. Děkuji mu za něj. Být ve věku, kdy si vybíráme životní vzory, dozajista by to vyhrál. Lobin má rytířské vlastnosti z nichž čest, věrnost a stálost patří k nejpřednějším. Přál bych si být jako on. (Pedro) 

Dne 11. července 1924 se narodil v jihomoravském historickém a malebném městě Ivančice bratr Ervín Lobpreis. Jako devítiletý chlapec se stal vlčetem smečky 1. oddílu Svazu junáků skautů a skautek, kterou vedl Akela br. Vetečník. Po dvou letech se stal skautem družiny. 

Ivančický oddíl tehdy vedli br. JUDr Čermák. Po něm převzal vedení br. Hynek Růžička , který u oddílu setrval až do rozpuštění Junáka nacisty v říjnu 1940. To již měl za sebou bratr Lobpreis, přezdívkou Lobin (nebo také Ilek), vlčácký i skautský slib, dva tábory, druhotřídku a několik odborek. Úspěšně studoval na gymnáziu a protože vysoké školy byly zavřené, nastoupil po maturitě v roce 1943 do brněnské nemocnice. Zde vykonával práci pomocného ošetřovatele. 

Když skončila válka, sešli se opět členové ivančického skautského oddílu, aby obnovili jeho činnost. Chyběl jim však jejich vůdce. Zapojil se do protifašistického odboje, byl zatčen gestapem a v roce 1941 v brněnských Kounicových kolejích zastřelen. Vedení osiřelého oddílu se ujal bratr Lobin, přesto že jeho volný čas omezilo studium medicíny na lékařské fakultě Masarykovy university v Brně, spojené s denním náročným dojížděním. Lobin mimo to ještě aktivně sportoval. V roce 1946 se v Praze na Strahově zúčastnil celostátního přeboru v desetiboji a umístil se v celkovém pořadí na 10. místě, ale jako nejlepší Moravan. 

Lobin úspěšně vedl oddíl, který měl v té době vlčata, skauty i rovery. V roce 1947 si „přibral“ k vedení oddílu ještě vedení celého ivančického střediska. Z členů svého oddílu, kteří se jevili jako perspektivní budoucí vůdci, vytvořil družinu Ostřížů a věnoval se jejich přípravě. V roce 1947 tábořil br. Lobin se svým oddílem v údolí řeky Jihlávky pod Wilsonovou skálou, v místech které je dnes zatopeno hladinou vody zdrže, vybudované pro potřebu dalešické atomové elektrárny.

V této době podstupovalo československé skautské hnutí nápor se strany lidí, kteří ve službách jedné politické strany se snažili ovlivnit veškerý život v republice a pokoušeli se svést skautské hnutí s jeho tradiční stezky. Bratr Lobin vedl svůj oddíl vždy v duchu zakladatele skautského hnutí Baden-Powella a jeho českého následovníka prof. Svojsíka a nemohl proto souhlasit s tím, co zkomunizovaná brněnská Zemská junácká rada uvedla ve svém JUNÁCKÉM MANIFESTU, který vydala v prosinci 1947 pro lednový zemský sněm v Brně a připravovaný III. valný sněm Junáka ve Zlíně. Cílem tohoto manifestu bylo přeměnit Junáka v organizaci „pionýrského typu“ podle záměrů KSČ. Tyto tendence se datovaly již od prvních dnů existence obnoveného Junáka v květnu 1945. 

Bratr Lobin se svými rovery vydal proto pohotově SKAUTSKÝ MANIFEST, v němž proklamovali svoji víru v neměnné morální a etické hodnoty skautského zákona v jeho tradičním znění a současně navrhli III. valnému sněmu Junáka, aby rozhodl o zřízení samostatného roverského kmene, který by byl zárukou dalšího úspěšného rozvoje skautského hnutí a jeho lepší budoucnosti. 

Skautský manifest ivančických roverů nesporně významným podílem přispěl k tomu, že odpuzující dokument ZJR – JUNÁCKÝ MANIFEST byl zemským sněmem 16. ledna 1948 v plném rozsahu zamítnut. Většina jeho spoluautorů ve volbách do nových zemských orgánů neuspěla. Přišel však osudný únor 1948. Komunisté by jistě Lobinovu zásluhu o ivančický manifest náležitě ocenili. Lobin proto v létě 1948 opustil rodnou Moravu a přes Rakousko se dostal do amerického okupačního pásma v Německu. 

Zde prošel asi 15 tábory pro politické uprchlíky než se mu konečně podařilo odplout lodí z Holandska do Anglie. Tam začal pracovat v londýnské nemocnici jako ošetřovatel. Stal se členem roverského kmene v Lewiston, vedeného studentem práv Denisem Akehurstem, který za války bojoval proti nacistům jako letec RAF. Již v létě roku 1949 se zúčastnil bratr Lobin v Gillwel Park kurzu „wood badge“, který si zopakoval ještě v následujícím roce, protože při předcházejícím běhu ještě neovládal dobře anglický jazyk. Oběma kursům věnoval Lobin celou svou roční dovolenou.

V roce 1951 se br. Lobin dostal do USA, kde začal na Harvardské universitě v Bostonu studovat medicínu a to od úplného začátku, protože téměř tři roky studia v ČSR mu nemohly být uznány. 

Zájem o skauting bratra Lobina ani v USA neopustil. Stal se členem pomocného sboru Cambridce Council BSA (Boy Scouts of America) a pomáhal při vedení táborů. Seznamoval se s praxí amerických skautů a bylo proto velkým oceněním jeho činnosti, když jej jeho američtí spolubratři v roce 1953 navrhli na členství v Order of Arrow (Řádu šípu). Členy tohoto řádu se stávají jen ti nejlepší z velmi dobrých skautů. Později v roce 1955 se zúčastnil br. Lobin 8. světové jamboree v New Horizons (Niagara on the Lake) v Kanadě. 

Na jaře 1956, po 5 letech pobytu, získal občanství USA, které mu otevřelo nové možnosti. V roce 1957 dosáhl doktorátu medicíny a začal působit v universitní nemocnici va Westwood (Los Angeles) a hned se zapojil do činnosti Crescent Bay Council BSA v nedaleké Santa Monice a zúčastnil se tábora ve skautské rezervaci Camp Joseph. V témže roce působil jako jeden z lékařů kontingentu 1500 amerických skautů, kteří pluli zvláštní lodí na 9. světové jubilejní jamboree v Sutton Park v Anglii (jubileum 50 let od vzniku skautingu). 

Protože v té době byla vojenská služba v USA povinná, byl bratr Lobin v roce 1958 povolán a přidělen jako vojenský lékař na základnu 1. flotily námořních sil USA v San Diegu. Zde se opět zapojil do skautské činnosti. V roce 1959 se zúčastnil 10. světového jamboree pod horou Makiling na Filipínách. Sem poprvé (navzdory nezájmu světové skautské organizace WOSM) pozvali organizátoři exilové skauty se zemí, v nichž bylo skautské hnutí násilně potlačeno. 

Od roku 1964 působil bratr Lobin na základně US Navy v Okinawě a ve Vietnamu, kde probíhala válka. Do San Diega se vrátil v roce 1965 a o dva roky později (1967) odjíždí na 12. světové jamboree ve Farragut State Park ve státu Ohio. Na jamboree prováděl, z pověření US Navy, průzkum zdravotnického zabezpečení tak rozsáhle akce jako jamboree bylo. 

V roce 1968 začal bratr Lobin pracovat v HO Surgeon General (Hlavním stanu zdravotnictva US Navy) v Maryland (Washington D.C.) a po šest let vedl jako „scoutmaster“ oddíl č. 487, jehož členy byli převážně chlapci z rodin českých exulantů, usídlených v této oblasti USA. Na Velikonoce 1969 se Lobin zúčastnil I. sjezdu naardenského hnutí v Nizozemí (kde je hrob J. A. Komenského) a stal se jedním ze zakladatelů Přípravného ústředí čsl. exilových skautů, mezi které patřili i bratři Velen Fanderlik, Tibor Grantner - Cipa a J. Kratochvíl - Baby. 

V roce 1970 se znovu sešla skupina skautských pracovníků exilových vln 1948 a 1968 v Naardenu (NizozemQa Stuttgartu (NSR). Jedním z účastníků těchto setkání byl i bratr Lobin, který v té době vydával časopis SKAUTING. To již byl ve styku s podzemním skautingem ve své vlasti se skupinou pozdějších vydavatelů časopisu ČIN a jejich oddíly a roverskými kmeny. Úzce spolupracoval s bratrem Miroslavem Obrmanem - Mývalem v Mnichově (NSR), k němuž jej poutalo upřímné přátelství. 

Jakmile padl v Praze komunistický režim, přijel Lobin do své vlasti, kterou byl nucen opustit a nabídl svoji pomoc při obnově skautského hnutí. Žel, mnoho z těch, kteří Junáka v roce 1989 obnovovali mělo po čtyřicetiletém panství bolševiků a mnozí po svém působení v Pionýrské organizaci SSM velmi zkreslené představy o tom, jak má skautská organizace vypadat. Mnoho z těchto „zasejunáků“ pro své postoje a jednání v letech 1945–48 a 1968–70 do skautské organizace vůbec nepatřilo. Protože br. Lobin byl tímto vývojem hluboce zklamán, velmi uvítal založení Svazu skautů a skautek České republiky a rozhodl se zapojit do jeho činnosti a pomáhat mu. 

Aktivita bratra Lobina v exilovém čsl. skautingu nemůže být objektivním posuzovatelem přehlédnuta, protože tvoří významnou část celé činnosti čsl. exilového hnutí a předčí význam a podíl mnoha jiných, často zcela neprávem vyzdvihovaných osob. Bratr Lobin vyznává a také praktikuje skutečný skauting v duchu jeho zakladatele R. Baden-Powella, tj. skauting neokleštěný o jeho duchovní složku, která je neoddělitelná, má-li skauting zůstat skautingem. V tomto názoru se bratr Lobin rozchází s těmi, kteří si ze skautingu vybírají jen to, co se jim „hodí do krámu“ a myslí si, že to co dělají je skauting. 

Působení bratra Lobina jako lékaře je jeho skutečným posláním, kterým pomáhá svým bližním. Jeho cílevědomé studium, píle a svědomitost mu získala nejen přízeň lidí, kteří s ním kdy přišli do styku, ale i respekt jeho nadřízených v US Navy, takže dosáhl vysoké hodnosti námořního kapitána.

Svojí činností v exilovém skautském hnutí vykonal mnoho pro velký počet českých chlapců. Srovnáme-li jeho činnost s prací některých, kteří již byli za svou činnost odměněni, nutně musíme nabýt přesvědčení, že existují ještě jiná měřítka, podle nichž se rozhoduje při oceňování činnosti některých osob a jejich zásluh. 

Někdy to asi skutečně je jen osobní obliba nebo neobliba a nebo spíše odměna za různé „osobní“ služby. Naštěstí je bratr Lobin nad tuto stránku lidských vlastností natolik povznesen, že mu to nemůže nikterak ubrat na elánu a snaze pomáhat všude tam kde jde o dobrou věc. Svůj skautský slib bratr Lobin plnil a stále plní opravdu stoprocentně. Každým rokem přichází do USA z České republiky řada skautů, jimž bratr Lobin umožňuje poznávat život v USA a jejich podivuhodné přírodní krásy.

V roce 1998 projel se šesti českými rovery svým autem od břehů Pacifiku až k pobřeží Atlantiku ve státu Naw Hampshire téměř 12 000 mil (přes 21 000 km). Bratr Ervín Lobpreis - Lobin se 11. července 1999 dožil 75 let. Jeho vitalita je obdivuhodná a všichni jeho přátelé mu přejí, aby ještě dlouho mohl předávat své bohaté životní a skautské zkušenosti svým následovníkům.

Vladimír Princ - Širchán

 

MUDr. Ervin Lobpreis - Lobin (Ilek) zemřel náhle v pátek 19. ledna 2001 ve věku nedožitých 77 let ve svém bydlišti v Concerto Glen, Scondido, stát California. Čest jeho památce!

 

Lobpreis nahrobek


1005× 23. březen 2013 v 0:00