Jak jsme pili ze Setonovy studny

Protože jsem poznal muka žíznivé touhy, chtěl bych vyhloubit studnu,

z které by i jiní mohli pít (Ernest Thompson Seton)

Od mládí tíhl ke studiu přírody a tento zájem jej přivedl k malířství. Získal stipendium na londýnské Královské akademii umění, kde strávil dva roky. V roce 1881 se usadil na farmě svých starších bratrů v Carberry (Manitoba). Dříve než jako spisovatel se stal uznávaným jako ilustrátor přírodovědných publikací. Od poloviny 80. let 19. století publikovat povídky o zvířatech, ve kterých čerpal ze svých bohatých zkušeností lovce a zálesáka. Zásadní zlom v jeho životě znamenal rok 1902, kdy motivoval partu chlapců, která byla postrachem na jeho pozemcích usedlosti Windyghoul (Connecticut), k založení prvního woodcrafterského kmene. Od té doby až do své smrti se věnoval woodcrafterskému hnutí. V roce 1936 byl Seton s manželkou Julií v rámci mezinárodního turné i v Československu. [Wikipedie]

 V jednom z letošních zářijových dnů, vydařených tak, že mohly směle přijmout roli v reklamě na Indiánské léto, jsem procházel podbrdskými lesy barvícími se nastupujícím podzimem. Mým společníkem v potulce byl přítel, s nímž jsem se v mládí – už před více než půl stoletím – potkal na skautské stezce. Jeho jméno je Ivan Makásek, říká se mu Hiawatha. Přátelíme se tak dlouho, že pamatuji, když si před osvojené, adoptované jméno legendárního indiánského vůdce dosazoval ještě přezdívku Malý Medvěd.

Malý Medvěd Hiawatha je a vždycky byl – neříkám žádné velké tajemství, natož pomluvu – mužem hovorným, výřečným. Co je však u jiných kazem, umí Ivan zúročit div ne jako přednost. Málokdy totiž mluví od věci a dá se docela dobře poslouchat. Tak tenhle rétoricky velmi zdatný Hiawatha má přímý vliv na toto zamyšlení.

Probrali jsme kde co, jak už to ostatně při našich setkáních bývá. Nemohli jsme se tedy nedostat k Ivanově celoživotní lásce – Indiánům. Také proto, že o dnešních severoamerických Indiánech, jejich zvycích, umění, kultuře a současném životě, rovněž o velkém odkazu a poselství z minulosti, píše už třetí knihu. Čtvrtou má v šuplíku. Od Indiánů vedl rozpravou přímý můstek k Černému vlku čili k Ernestu Thompsonu Setonovi, jehož stopy můj přítel celý život sleduje a jejich hluboké otisky zvýrazňuje vlastními šlépějemi.

Příznivci Setona, připomněl Ivan, oslavili letos 14. srpna jeho sto padesáté výročí narození. Další významné akce se u této příležitosti ještě chystají. A tu jsme u příčiny, která vyvolala tyto řádky.

Za necelé dva roky bude český skauting stát před vlastním jedinečným výročím. Bude mu sto let. A v té stovce nelehkých a ne vždy příznivých roků byl Seton v českém skautingu přítomen více než kde jinde. Dokonce – mohu troufale tvrdit – ani skauting Setonovy domoviny – americký – jim není, a nebyl zasažen, poznamenám a ovlivněn tak jako je tomu ve skautingu našem. Duch, metody a především barvitá, jedinečná romantika Setonova Woodcraftu si našly cestu do všech našich skautských organizací, co jich v období První republiky bylo. Ať už šlo o skauting využívaný a podporovaný politickými stranami anebo skauting autentický, nestranický. Zatímco zakladatel světového skautingu Lord Baden-Powell, byl, pro svůj vojenský původ a nepochybné sepjetí s britskou imperiální tradicí a politikou, přinejmenším nevhodným vzorem našim levicovým skautům podobně jako woodcrafterům (zato předmětem jejich nespravedlivé a mnohdy až dryáčnické kritiky), Setonova výchovná metoda, řečeno jeho slovy, se stala studnicí jejíž zázračné vody užívali, více či méně, všichni bez rozdílu politického a náboženského zabarvení.

Vliv toho, že je náš skauting takový, jaký je, leží v tom, co se událo v Americe, před tím než tam skauting dorazil, dokonce dříve než skauting přišel na svět. Samozřejmě také v další důležité okolnosti; těmi byla zvláštní, bohatá čidla, jimiž se nezanedbatelné procento Čechů a Češek, všech vrstev národa, vylaďovalo na romantický a dobrodružný příjem vysílaných signálů. Signály bylo dění jménem Woodcraft. Od roku 1902 za ním stojí Ernest Thompson Seton. Nechci tím umenšovat zásluhu Baden-Powella o skauting. Tedy i náš! Avšak Setonův woodcraft tvoří v našem skautingu významnou náplň. Baden-Powell mu dal formu a A. B. Svojsík národní charakter. Seton jedinečné kouzlo mládí, které nás zasáhlo na celý život.

Baden-Powell v časech krize, které mezi představiteli obou výchovných systémů nastaly, prohlašoval, že duch skautingu a woodcraftu, který se vyvinul dříve a nezávisle, je společný a přínos B. P. je v jistém smyslu nadstavbou. Vlivu Setona na skauting si velmi cenil a uznával jej. Zakladatel našeho skautingu A. B. Svojsík byl Setonovým velkým obdivovatelem. Všechny přijatelné metody woodcraftu český skauting Svojsíkovou péčí vstřebával a harmonizoval s výchovou mravní, občanskou a republikánskou.

Seton byl přesvědčen, že doba v níž žil, se svou přecivilizovaností, způsobuje nejen změkčilost těla, ale má i osudný vliv na charakter. Woodcraftem se snažil vyrovnat jednostrannost civilizace, která se stala spíš růstem než harmonií růstu. Woodcraft měl přinést regeneraci společnosti – „školu mužnosti“. Chtěl být učením přirozeného života v nejširším slova smyslu. Proti hromadění vědění na školách stavěl Seton výchovu k mužnosti na první místo. Cílem mu byl dobrý charakter a zdravé tělo, návrat k přírodě, jednoduchému životu vedoucímu k větší jasnosti k čistotě srdce a ducha.

Nevím, jaký dar si český skauting za své stoleté působení vyslouží. Jistěže mu nějaké uznání patří. O tom není pochyb. Co vím jistě je to, že by český skauting nemohl při této příležitosti dát české veřejnosti větší dar, než kdyby se odpovědně rozpomenul na dávné Setonovo znepokojení se stavem společnosti z něhož se narodilo výchovné hnutí Woodcraft a rázně vykročil v jeho stopách.

JZP

602× 23. březen 2013 v 0:00