logo-csWFIS O nás
„Lilie pod klopou, lilie za mřížemi“
Nová 38. kapitola
Skautské jaro
 z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Lilie pod klopou, lilie za mřížemi

Ivančena 2012

14. duben 2012


Odebírat
Opište hash »

Kalendář oznamovatele

duben 2021
PoÚtStČtSoNe
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930
květen 2021
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
červen 2021
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930
17. květen 2021
Přihlásit se

Vzpomínka na Mikyho

Jiří Kafka - Owígo

Snad každý podzim je spojen s melancholickou náladou a invazí lidí na hřbitovy, kdy se uctívá den věnovaný památce zesnulých – lidově nazývaný Dušičky. Vzpomínání v tomto čase je většinou spojeno s myšlenkami na naše blízké i známé, kteří již nejsou mezi námi. Proto má vzpomínka dnes patří i skautu Jaroslavu Lomberskému - Mikymu (nar. 28. 5. 1939, zemřel 21. 5. 1961).

miky
†Jaroslav Lomberský - Miky

Pocházel ze známé pražské advokátní rodiny a nebyl jedináček. Měl starší sestru Karlu, která byla pojmenována po své matce JUDr. Karle Lomberské. Bydleli na Vinohradech na rohu Anglické a Legerovy ulice. Koncem roku 1947 přivedla maminka malého Járu do skautské klubovny střediska Slunce, které vedl známý činovník Junáka, Jos. Zikán - Bobr. Tam mezi vlčaty začal svou skautskou stezku.

Po roce 1948 byla rodina Lomberských komunistickým režimem dost postižená. Otec Mikyho (také známý právník) byl zatčen a odsouzen, rodiče se rozvedli, matka měla zakázanou advokátní činnost a dělala deratizérku u n.p. Pražské stoky a kanalizace. V její pracovní skupině bylo více lidí s podobným osudem a s vysokoškolskými tituly.

V roce 1955 přivedl Mikyho do naší ilegální roverské družiny Lišek Honza Vávra - Grizzly. Miky byl vysoký štíhlý kluk, který v té době studoval průmyslovku. Byl to inteligentní, veselý, hudebně nadaný, pracovitý, nadšený skaut a výborný student. Rychle zapadl mezi naši skautskou společnost a za svůj lesní znak si zvolil symbol pracovitosti – sekeru ve kmenu.

Některé schůzky naší roverské družiny se konaly v bytě Lomberských, hlavně v podzimním a v zimním období. Tehdy již bydleli v Žitné ulici. Naše výpravy směřovaly většinou do brdských lesů. V té době byly plné různých „štvavých“ letáků shazovaných z balonů Svobodné Evropy, které do Československa byly vypouštěny ze sousedního západního Německa. V brdských lesích jsme „okupovali“ tábořiště bývalého 46. skautského oddílu z Prahy. Dali jsme mu název „Bé Cay“. Později se stalo místem, kde mnozí hoši z našich oddílů skládali svůj junácký slib. To již Jaroslav Lomberský - Miky a další člen naší družiny, Vlastimil Rokoš - Orel, za pomoci Fredyho a Jacka z bývalé pražské vodní „Osmatřicítky“ vedli svůj vodácko-turistický oddíl hochů ze školy v Bílé ulici, v Praze-Dejvicích.

 Do této jejich činnosti padlo moje zatčení a odsouzení Vyšším vojenským soudem v Trenčíně za podvracení republiky a nedovolené držení výbušnin. Roveři z naší družiny Lišek z mého průšvihu vyšli celkem dobře. Absolvovali jen svědecké výslechy a odolali i tlaku na tajnou spolupráci s StB. Souzeni nebyli. Jejich skautská činnost se z bezpečnostního důvodu na čas utlumila, a jejich turistický oddíl při škole byl násilně rozpuštěn.

Po mém propuštění z vězení na „svobodu“ jsem našel zaměstnání (kopáče) u n.p. Vodní zdroje a začal jsem trampovat.

U Lomberských jsem byl vždy vítaným hostem. Maminka Mikyho podporovala rodiny uvězněných mužů a žen potravinami, oděvy i financemi. Občas jsme jí v tom s Mikym pomáhali. Miky byl vynikající student, ale na vysokou školu se nemohl z kádrových důvodu dosti dlouho dostat a musel prokazovat způsobilost ke studiu nejdříve budováním zářných zítřků pomocí lopaty… V práci, kde byly hanebné bezpečnostní podmínky, utrpěl i těžký úraz hlavy. Nakonec se mu podařilo dostat se na studium vysoké školy železniční v Žilině.

Jednoho dne Miky naznačil, že má kontakt na někoho, kdo má k dispozici vysílačku. Varoval jsem ho, aby nenaletěl na nějakou provokaci StB. Od té doby se o tom nikomu z nás nezmínil. Miky nebyl upovídaný, a pokud slíbil, že neřekne nic ani nejlepším kamarádům, tak určitě držel slovo. Byl celkově velmi zásadový a až „rytířsky“ idealistický a čestný. Byl to ušlechtilý člověk. Společně nás spojovala pouta pevnější, než je obyčejné kamarádství.

Miky zemřel 21. května 1961 doma na následky těžkého úrazu hlavy v nedávné době způsobeného v zaměstnání. Zda byl zapojen do nějaké další odbojové činnosti proti komunistickému režimu, se již asi od nikoho nedozvíme. Zajímavostí je, že ve stejné době byla v Neratovicích odhalena a odsouzena protistátní skupina vedená skautem Boh. Šimkem - Slávou, a ta měla „černou vysílačku“…

Na poslední cestě Mikyho ve strašnickém krematoriu jej doprovodila celá naše družina Lišek. Velký věnec s bílými liliemi a stuhou s nápisem „br. Mikymu od jeho kamarádů“, zatroubená skautská večerka – to byl náš poslední pozdrav…

V pozdějších letech nesl jeho jméno memoriál ve štafetovém běhu družin tábornických oddílu pražských Psohlavců (běh se štafetovým kolíkem 6x60 m), roveři závodili na delší trati (6x100 m) o Černou stuhu Jaroslava Lomberského - Mikyho a také starý urostlý dub na brdském tábořišti „Bé Cay“ nesl po dlouhé roky pamětní zasklenou tabulku se skautskou lilií, s fotkou Mikyho a verši:

 

Prázdné je Tvé místo u ohně – v kruhu,
marně Tě čekáme náš věrný druhu.
Nepřijdeš mezi nás již nikdy více.
Na nebe stoupá hvězda – Večernice.
Smutná je řeka – smutný je les.
Bolestnou novinu zvěděl i vřes.
Odešel – není již návratu.
V životě stezku měl z trní akátu,
radost a štěstí však rozdával kolem,
pro mladé chlapce byl velikým vzorem.
Spojeni bratrstvím – svorně jsme žili,
pro stejný ideál a práva se bili,
přezdívku Miky dostal jsi ke jménu
zbyl tu jen symbol – sekera ve kmenu!

***

Jiří Kafka - Owígo (ČIN č. 6, 2000)


141× 23. březen 2013 v 0:00