Praha ve stopách skautské historie

Každé město, obec, vesnice v nichž český skauting zapustil své kořeny, rozvíjel se, kde výchovně a společensky působil, má svou historii hodnou pozornosti. Však také nejedno z těchto míst, třeba i velmi vzdálené od společenského, kulturního a politického centra, bohaté na pestrou a nápaditou činnost, ovlivňovalo a určovalo cesty a styl českého skautingu. Nalezli bychom zde také mnoho jedinečných skautských osobností bez nichž by se náš skauting nestal takovým jakým po mnoho desetiletí byl.

 ■   ■   ■

Pravdou však je, že dějepis českého skautingu se začal psát v Praze. Naše hlavní město také na svém území, nebo v nejbližším okolí, soustřeďuje nejvíce pamětihodností jak na začátky skautingu, tak i na jeho celou mnohdy pohnutou a dramatickou historii.

Tato výprava za významnými objekty a pro skauting historickými osobami, chce posloužit těm oddílům či družinám přijíždějícím z jiných regionů do Prahy nejčastěji – tedy za nějakou akcí. Ty pak, mnohdy ve zbytku času, hodlají navštívit, shlédnout některá slavná a zajímavá místa vztahující se ke skautské historii. Ne vždy však mají k uskutečnění takového záměru po ruce odpovídajícího průvodce. Naše sledování skautský historických zajímavostí je určeno ovšem také pro ty, kteří se rozhodli navštívit Prahu speciálně za účelem poznání těchto památek. Bylo by konečně také dobré, kdyby v našem článku nalezli pomocníka ty oddíly, které o stopování skautské historie obohacují svou činnost. V tomto ohledu je pak lhostejné zda se po téměř stoletém otisku českého skautingu vydá oddíl venkovský a nebo pražský.

Jestliže přejedete do Prahy vlakem na Hlavní nádraží, vězte, že i tady se několikrát výrazně zapsal náš skauting do povědomí české společnosti. Bylo to v prvních dnech a následných měsících vzniku samostatné Československé republiky. Na Hlavním nádraží (tehdy Wilsonovo) vítali v prosinci 1918 skauti presidenta T. G. Masaryka. Po svém úspěšném vystoupení v říjnových převratových dnech (1918), byli skauti vyzváni politickou reprezentací k tomu, aby při příjezdu pana presidenta zorganizovali pořadatelskou a strážní službu. Zhostili svého úkolu opět skvěle. Jenomže dějiny našeho skautingu se nezačaly psát na pražském Hlavním nádraží, ale o dvě stanice elektrické dráhy dále. Na žižkovské reálce. Tam v letech 1901–1914 učil tělocviku profesor Antonín Benjamín Svojsík (1876–1938), tehdy náčelník v sokolské župě Jungmannově. Ke zmíněné školní budově, v níž má český skauting začátky, se dostanete od Hlavního nádraží tramvajemi číslo 5., 9. a 26. Druhou stanici, směrem od centra vystoupíme. Za novogotickým kostelem svatého Prokopa, který nemůžete minout, neboť je pár desítek metrů od stanice, stojí dnešní Gymnázium na Sladkovského náměstí v Praze 3 - Žižkově. To je bývala reálka na níž učil A. B. Svojsík a kde započal svůj velký pokus se skautingem. Od poloviny devadesátých let minulého století připomíná a potvrzuje tuto skutečnost také výtvarné dílo bratra V. Pechara - Pluta umístěné na budově školy, vedle hlavního vchodu.

13. července 1912 se odtud, od žižkovské reálky, vydala skupina převážně jejich žáků se svým profesorem, nyní vůdcem Svojsíkem na první skautský tábor v českém království. Cestu od žižkovské reálky do Vorlovských lesů na Lipnici, dlouhou 120 kilometrů šli pěšky pět dnů. Veškerou tábornickou výzbroj vezli s sebou na dvoukolovém vozíku. Literárně zapracoval tuto cestu do své knihy Hoši od Bobří řeky Jaroslav Foglar. Koncem června 1970 (23. 6.–28. 6.), nedlouho před třetím rozpuštěním českého skautingu, vydalo se po stopách prvních Svojsíkových skautů několik bratrů, svědků a přímých účastníků začátků skautování. Start této cesty, oslavující nejstarší skautskou událost, byl stejný jako jejich předchůdců z roku 1912 – u žižkovské reálky. Podobně se odtud, na tutéž trasu, vydala také skupina pražských roverů na začátku devadesátých let. Svým výkonem chtěli připomenout význam prvního tábora pro český skauting – vzpomenout jeho průkopníků.

Od bývalé žižkovské reálky se můžeme vrátit do centra Prahy přes památný vrch Vítkov. Navštívíme-li muzeum československé armády, zjistíme že je nejeden dokument, věnován účasti skautů a skautek v protifašistickém odboji. Z Vítkova sejdeme nedaleko Masarykova nádraží. Odtud je to jen kousek na Senovážné (býv. Havlíčkovo) náměstí v Praze II. Tady v domě „U tří švédských jezdců“ měla své ústředí skautská organizace Junák. Získala tento dům, jako válečný konfiskát po květnové revoluci v roce 1945. V únorových dnech komunistického puče (25. 2. 1948) odtud byli násilím vykázáni a vyvedeni volení představitele skautské organizace a někteří pracovníci Ústředí Junáka. Projdeme-li ze Senovážného náměstí stejnojmennou ulicí dostaneme se na dohled k Prašné bráně. Z té se octneme v Celetné ulici. Nezapomeňme zde vyhledat dům číslo 4. Odtud byl 8. května 1945, pár hodin před koncem druhé světové války, vyvlečen a zákeřně zastřelen nacistickými vojáky, devatenáctiletý kapitán „válečné vodní Třináctky“, skaut vynikajících kvalit Hugo Sedláček - Minda (více…). Smrt našel na nedalekém rohu Panské ulice a Příkopů. Místo kde došlo k jeho popravě (a několika dalších druhů) označuje deska zasazená do stěny domu. Vždy o výročí květnového pražského povstání stáli u desky čestnou stráž skauti vodní Třináctky. Dnešní vodácký závod „Přes tři jezy“ nese přídomek „Memoriál Hugo Sedláčka“. Bratr Minda stál totiž, v roce 1939, u zrodu jeho tradice. 26. 5. 1939 se jel první ročník závodu skautských pramic „Přes tři jezy“. Start byl u vodárenské věže na smíchovské straně Vltavy a cíl měl ve vltavské zátoce v Libni, u klubovny Třináctky.

Od této smutné zastávky na konci Celetné ulice se dostaneme na Staroměstské náměstí, které je pamětníkem nejrůznějších historických událostí. Je zde unikátní staroměstský orloj se svým pohnutým příběhem, v dlažbě náměstí najdeme značené místo, kde byli 21. června 1621 popraveni odbojní čeští šlechtici, za pozornost rozhodně stojí Týnský chrám, stejně jako staroměstská radnice. Nenechme si, při svém stopování skautské historie, tyto a jím podobné objekty uniknout. Věnujme jim náležitou pozornost. Chtějme se dozvědět o nich co nejvíce.

Na Staroměstském náměstí se musíme rozhodnout, kterým směrem se vydáme. Můžeme odbočit do Dlouhé třídy, projít ji až na její konec kde se střetává s třídou Revoluční. Téměř v závěru Dlouhé třídy najdeme bývalé Dětské divadlo Míly Melanové (dnes Divadlo v Dlouhé). Tady měla na konci roku 1939 premiéru slavná divadelní hra Jaroslava Foglara „Tábor ve Sluneční zátoce“. Hráli ji, zde (ovšem i na jiných jevištích pražských divadel) skautští herci, členové Foglarova oddílu, doplněni několika profesionálními divadelními umělci. Život hry „Tábor ve Sluneční zátoce“ skončil spolu s životem Gestapem rozpuštěného skautingu.

Projděme Revoluční třídu směrem k Vltavě. Brzy se po ní dostaneme na bývalé Petrské nábřeží (později Švehlovo nábřeží, dnes park Lannova). Zde, naproti Novoměstské vodárenské věži stávaly, až do poloviny třicátých let minulého století, dřevěné přízemní vojenské baráky. Brzy po vzniku samostatné Československé republiky byly tyto objekty přiděleny k užitku skautským organizacím. Své klubovny – obecně zvané „Na Petráku“ – zde mělo několik oddílů Svojsíkova Svazu skautů a skautek. Svaz zde měl také svůj Hlavní stan a svou prodejnu tábornických a sportovních potřeb pro níž užíval název „Skauting“. Vojenské baráky, provozované skauty, musely ustoupit v roce 1935 plánované nové výstavbě k níž  nakonec nedošlo a vznikl zde současný park.

Od Petrského náměstí se vraťme zpět do centra města po vltavském nábřeží. Než opět přetneme Revoluční třídu zajděme si na prohlídku Poštovního muzea, které je v ulici Nové mlýny. Tam rozhodně nemineme expozici prvních skautských známek na světě. V převratových dnech roku 1918 nechal tyto první skautské známky s nápisem „Pošta českých skautů“ vytisknout Josef Rössler - Ořovský. Skauti pak těmito známkami opatřovali dopisy. Ty pak, v rolích revolučních spojek, předávali politickým osobnostem nově vznikajícího státu nebo jeho institucím.

Po nábřeží se dostaneme až k právnické fakultě. Nenechme přitom bez povšimnutí velkou mosaznou desku, která je zasazena v pravé části průčelí její budovy. Seznamuje nás s tragickým osudem jenž zde v květnových dnech pražského povstání, roku 1945, potkal bojovníky odbojové skupiny „Věrný pes“. Většina z těch tehdy mladých mužů byla našimi skautskými bratry. 

Pařížskou ulicí, od právnické fakulty, dosáhneme opět Staroměstského náměstí. Z něho jsme brzy v Rytířské ulici. Tato ulice hraje ve skautském dějepise významnou roli. Zde, v domě „Na Staré rychtě“, v městském fyzikátě (Praha 1, Rytířská 28), byl první Hlavní stan Svojsíkova skautského spolku a to už od roku 1913. Jedna velice skromně zařízená místnost, kterou dal k dispozici MUDr. Čeněk Klika, městský fyzik a první starosta spolku Junák - český skaut, byla jak Hlavním stanem, tak i klubovnou několika oddílů. Zde také, v roce 1915, vznikl časopis „Junák“. „Starou rychtu“ dobře a důvěrně znali všichni první skauti a skautky. Sem svolal 28. 10. 1918 vrchní vůdce Svojsík své skauty ke službě Národnímu výborů Československé republiky. 

Nedaleká Jungmannova ulice a v ní dům „Umělecká beseda“ má ve skautské historii rovněž velký význam: 15. června 1914 zde byl ustanoven spolek „Junák - český skaut“. Pár kroků odtud je ulice Vodičkova. V domě čísle šest byl 23. února 1929 otevřen palác Skaut. Z Petrského nábřeží sem byly přeneseny kanceláře ústředí Svazu junáků - skautů a skautek RČS. Svazová prodejna „Skauting“ tady nalezla důstojné a reprezentativní prostory. V domě byl také biograf s názvem Skaut (dnes divadlo Minor). V paláci Skaut působil Svaz skautů a skautek RČS až do ledna 1939. Tenkrát byla většina skautských organizací sloučena – na nátlak tehdejší politické reprezentace – v jednu, s názvem „Junák“.

Navrátilovou ulicí se z Vodičkové dostaneme do Školské ulice. V domě číslo dvanáct měl svou tiskárnu původně plzeňský nakladatel Jan Kobes, velký příznivec skautů a skautingu. Vydával, mimo jiné, knihy skautským spisovatelům, Jaroslavu Foglarovi a Jaroslavu Novákovi. V uvedeném domě bylo také ústředí Klubu českých turistů. Tato organizace poskytla za druhé světové války krytí mnoha pražským skautským oddílům. V rámci KČT mohly pokračovat ve skautské a vlastenecké výchově. V Kobesově tiskárně bylo v květnu 1945 revoluční velitelství skautské organizace. U „Kobesů“ se tiskly rukávové pásky se skautskou lilií a nápisem „Junák“. V průběhu revoluce a v prvních porevolučních dnech je nosili skauti a skautky vykonávající nejrůznější práce a služby.

Ze Školské ulice postoupíme na Karlovo náměstí jemuž vévodí kostel svatého Ignáce. Určitě stojí za návštěvu a to nejen proto, že se s tímto kostelem je spojena tradice jedné z nejsilnějších skautských jednotek v Praze – katolického střediska „Maják“. Oddíly tohoto střediska nacházely u představitelů kostela svatého Ignáce, už od doby svého vzniku, roce 1945, vždy přízeň, podporu a pochopení.

Resslovou ulicí můžete jít z Karlova náměstí dolů k Vltavě. Nezapomeňte si přitom prohlédnout (nebo jen u něj postát a vzpomenout) pravoslavný kostel Cyrila a Metoděje. V jeho kryptě nalezla 18. června 1942 smrt skupina statečných československých parašutistů vysazených na území Protektorátu, s rozkazem vykonat atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Jako kancelář, skautská klubovna, ale i „přednášková síň“ sloužila často Svojsíkova domácnost v Praze 2, Náplavní ulici číslo devět – od našeho předchozího stanoviště v Resslově ulici je to poměrně blízko. Scházeli se zde k poradám první skautští vůdcové. Tady, v kuchyni u Svojsíků, se zpravidla ukončovaly vůdcovské kvalifikační zkoušky, odtud také, po vážných rozpravách s profesorem Svojsíkem, odcházeli mladí vůdcové na frontu první světové války. Dům v Náplavní ulici č. 9. v němž A. B. Svojsík se svou rodinou žil, je od konce devadesátých let ozdoben deskou, jejíž text tuto mimořádnou osobnost české mimoškolní pedagogiky připomíná. Finanční prostředky na zmíněnou desku, její provedení a instalaci, sebrali skauti a skautky z celé republiky. 

Přes Jiráskův most přejdeme Vltavu na smíchovský břeh. Už z dálky vidíme, jakoby z hladiny řeky vystupující, bílou hranatou věž. Od roku 1931, kdy si tento starý vodárenský objekt pronajal od pražského magistrátu Svojsíkův svaz skautů a skautek, se ji říkalo „Skautská věž“. Domov, v podobě kluboven a loděnic, v ni nalezlo mnoho pražských oddílů. Působil zde slavný Desátý oddíl Václava Vodenky, také Foglarova Dvojka měla ve Věži svou klubovnu a mnoho oddílů dalších. Jaroslav Novák - Braťka tady v roce 1933 – po dvaceti letech činnosti – přetavil svůj původní Pátý suchozemský oddíl na oddíl vodních skautů. Jeho vodácká Pětka sídlila nedaleko skautské věže ve své lodní klubovně – velkém hausbótu.

Cestou po smíchovském břehu Vltavy nemůžeme nespatřit velký Střelecký ostrov. Na něm bývalo ve dvacátých a třicátých letech mnoho sportovišť, loděnic a kluboven. Rovněž skauti se na Střeleckém ostrově hojně vyskytovali. Klubovnu tu měl Třetí oddíl vodních skautů z něhož vzešli naši slavní vodáčtí reprezentanti a olympijští vítězové J. Brzák - Felix a J. Syrovátka - Rus.

Od Střeleckého ostrova přejdeme park na Kampě, kolem vltavského ramene Čertovka až na Karlův most. Po něm, v červenci 1931 pochodovalo – z Vinohrad přes Václavské náměstí – 18 000 tisíc skautů a skautek. Šli na pražský Hrad pozdravit prezidenta republiky T. G. Masaryka. Skauti se do Prahy sjeli ve dnech 28. 6.–4. 7. 1931 na „Tábory slovanských skautů“ či také na „Slovanské jamboree“. Tábory se konaly ve Stromovce za mimořádné pozornosti veřejnosti. Na třetím hradním nádvoří promluvil ke skatům a skautkám prezident Masaryk. Svůj projev zahájil slavnou větou: „Akceptuji plně váš program…“. Na třetí hradní nádvoří přišli skauti a skautky vzdát hold prezidentu republiky několikrát: Brzy po druhé světové válce – 28. 10. 1945 – tady skauti a skautky pozdravili Dr. Edvarda Beneše. Na jaře roku 1968 byli pražští skauti u volby prezidenta Ludvíka Svobody, aby po ni pochodovali Prahou obráceným směrem – z Hradu přes Karlův most do středu města. V nejnovější době, po roce 1989, přijal skauty na Hradě prezident Václav Havel a velký skautský pochod (opisující přibližně trasu pochodu při „Táborech slovanských skautů“) viděla Praha v roce 1997, když se na Džbánu, nedaleko šáreckého údolí, uskutečnilo skautské setkání s názvem „Fénix“.

Z „Táborů slovanských skautů“ zůstala dodnes na území Prahy jedinečná památka. Je to srub jimž se na „Táborech“ presentoval pražský oldskautský klub „Přátelé vatry“. Po ukončení této veliké akce byl srub rozebrán a znovu postaven na libeňském ostrově (t.č. poloostrov) v pražském dolním toku Vltavy. „Přátelé vatry“ si zde pronajali pozemek pro svou klubovnu a sportoviště.

Když byla tato klubovna, v roce 1932, slavnostně otevírána, byl mezi vzácnými hosty také náčelník Svazu A. B. Svojsík. Ten, na počest věrnosti oldskautů z „Vatry“ a jejich bohaté činnosti propagující skauting, zasadil nedaleko srubu stříbrný smrček.

Slavný srub stojí na libeňském ostrově dodnes. Je sice značně poškozen posledními velkými povodněmi, ale stále ještě drží pohromadě. To se už nedá říci o klubovně vodní Třináctky, která od roku 1936 stála opodál srubu „Vatry“. Tu povodeň v roce 2002 úplně zničila. Svojsíkův stříbrný smrk je dnes hodně přes patnáct metrů vysoký.

Než opustíte okolí pražského Hradu podívejte se z vyhlídky, nedaleko Matyášovy hlavní brány, na město pod vámi. Skoro na dosah ruky, vidíte záplavu střech, zahrad a dvorků, kostelních věží, schodů mizejících v šeru úzkých uliček, tajemné průchody jimiž je možné projít přes několik ulic, máte před sebou domy s podivnými starodávnými znaky nad mohutnými vchodovými dveřmi a zákoutí kde jakoby se zastavil čas. Prostředí Starého Města pražského, Malé Strany i Hradčan má neopakovatelnou atmosféru. Obdivují se jí tisíce zahraničních turistů i jiných návštěvníků Prahy. Svým kouzlem zvláštní romantiky promluvila také ke skautským vůdcům jakými byli Jaroslav Foglar - Jestřáb a Jaroslav Novák - Braťka. První z nich zasadil do uliček staré Prahy svou hru „Vyzvědači“, kterou zde jeho oddíl (a nejen jeho) hraje tradičně každým rokem v čase okolo svatého Mikuláše. Jaroslav Novák se svou Pětkou nacházel zde – v podzimní době – přirozené prostředí pro chytré a důvtip s pohotovostí brousící Detektivní hry. Není se co divit, že oba tito naši jedineční skautští vychovatelé a metodici volného času dětí zahrnuli starou Prahu do svých výchovných a výcvikových plánů.

Ze stanice metra „Hradčanská“ se s jedním přestupem přesuneme na Vyšehrad. Vystoupíme z metra ve stanici stejného jména. Cesta po stopách skautské historie nás na Vyšehrad nevede náhodou. Od 17. září 1938 je na vyšehradském hřbitově pochován zakladatel československého skautingu profesor A. B. Svojsík. Toho smutného podzimního dne přišlo na vyšehradský Slavín doprovodit svého drahého Náčelníka na 3 000 skautů a skautek. Šli smutečním průvodem, s černými páskami na rukávech krojových košil a se svěšenými státními a oddílovými vlajkami. V průběhu dalších let a desetiletí, v mnoha směrech nelehkých pro český stát, jeho společnost a skauting v ní, se k hrobu Náčelníka zakladatele uchylovaly všechny následné skautské generace. Hrob s Náčelníkovou bustou a velkou českou skautskou lilií, které přetrvaly i nejhorší protiskautská běsnění, byl nejen místem smutku, ale byl též majákem naděje a odhodlání těm, kteří ve skauting nepřestávali věřit.

Než se cestou od metra dostaneme na vyšehradský hřbitov, k hrobu A. B. Svojsíka a dalších významných osobností, neměl by nám uniknout rodný domek spisovatelky Popelky Biliánové. Stojí přímo proti Jedličkovu ústavu a je vybaven pamětní deskou. Popelka Biliánová (1862–1942) byla jednou z prvních průkopnic českého dívčího skautingu. Zde máme příležitost její památky vzpomenout.

Vedle Svojsíkova hrobu nalezneme na vyšehradském hřbitově také místo posledního odpočinku Josefa Rosslera - Ořovského (29. 6. 1869–17. 1. 1932) prvního starosty Svazu junáků – skautů a skautek RČS, nositele Stříbrného vlka, zakladatele, organizátora a propagátora řady druhů sportu. Je zde pohřbena rovněž Vlasta Koseová (21. 5. 1995–29. 9. 1973) druhá náčelní čs. skautek, bývalá předsedkyně Evropského výboru WAGGGS.

Prohlídka vyšehradského Slavína by neměla končit pouze vyhledáním hrobů skautských osobností. Spolu s nimi zde leží desítky významných mužů a žen zasluhující si naší úcty a pozornosti. Věnujte jim u jejich hrobů tichou vzpomínku.

Pokud bude kostel sv. Petra a Pavla – v těsném sousedství hřbitova – otevřen, prohlédněte si jej. Budete překvapeni jeho neobvyklou secesní výzdobou.

Vyšehradské hradby – šance budou ovšem přístupné určitě. Je z nich podobně okouzlující pohled na velkou část centrální Prahy podobný tomu jaký se nám naskytl na Hradčanském náměstí. Díváme-li se ze šancí dolů na Vltavu, leží před námi Císařská louka, která stále slouží jako sportoviště především vodním sportům. V třicátých letech minulého století zde vybudovali oldskauti klubu Varjag klubovnu a loděnici. Se svým prvním vodním oddílem užíval tuto klubovnu také Dr. Karel Průcha, předseda výchovného odboru NCHK Junáka a po roce 1989 zakladatel Svazu skautů a skautek České republiky. Na Císařské louce bývá také start k současnému vodáckému závodu „Přes tři jezy“.

Za kopci nad Zlíchovem, přímo proti vyšehradským hradbám, leží slavné Prokopské údolí, jedno z prvních skautských tábořišť. A. B. Svojsík pořádal v Prokopském údolí, v pravěku našeho skautingu, praktické ukázky táboření se svými svěřenci z žižkovské reálky.

Pohled z šancí nám umožňuje vidět také strahovský kopec, kde bývala, od roku 1932, skautská rezervace zvaná „Svojsíkovo hradiště“. Skautům tato základna, vybudovaná v sousedství strahovského stadionu patřícího Sokolu, sloužila až do roku 1940, kdy byla, stejně jako jiný skautský majetek, zabavena Gestapem a předána k užíváni Hitlerjugend. Po osvobození zažilo strahovské Svojsíkovo hradiště, slavný skautský návrat. V roce 1947 zde 500 československých skautů našlo výcvikový prostor před odjezdem na jamboree Míru do Francie. „Hradiště“ vzalo definitivně za své, když se v roce 1955 začal, pro potřeby I. celostátní spartakiády, rozšiřovat strahovský stadion.

Z Vyšehradu se vrátíme opět na metro a pojedeme, s přestupem ve stanici „Muzeum“, do stanice „Želivského“. Tady přestoupíme do tramvaje (č. 11., 19. nebo 26.). Druhou stanici „Pražské krematorium“ – vystoupíme. Vchod do krematoria je přímo proti stanici tramvaje. V jeho nádvoří je umístěn památník skautům a skautkám, kteří padli nebo byli popraveni za druhé světové války i těm které popravil a umučil komunistický režim v letech 1948–1989. Památník vznikl z iniciativy čestného společenství Strážců Svojsíkova hrobu. Finanční prostředky byly na něj sbírány, stejně jako na desku v Náplavní ulici, mezi skauty po celé republice. Památník byl v prostranství krematoria slavnostně instalován začátkem roku 2001. Zapalte zde svíčku a položte květiny, bratři a sestry, kterých památník vzpomíná si to rozhodně zasluhují.

Nedaleko od skautského památníku má hrob už jednou zmiňovaný Hugo Sedláček - Minda a na nepříliš vzdáleném vinohradském hřbitově je pohřben spisovatel a skautský vůdce Jaroslav Foglar.

 

---

Při přípravě výpravy po skautské historii v Praze, nezůstávejte pouze u tohoto popisu. Ten vám může být jenom základním vodítkem. Např. vyhledejte ve skautské literatuře k jednotlivým místům krátké dějinné příběhy a ty (oxeroxovány) na místech skautům přečtěte - hned se jim místa stanou živější. Nebo některé části zakomponujte do skautské hry po městě apod. Sami jistě přijdete na řadu variant jak obohatit setkání se skautskou historií v Praze tak, aby se z informací nestala nezáživná a suchá dějepisná nauka. Setkávejte se s prostorem, dotýkejte se míst a pociťujte atmosféru kdy tudy šel čas a skauti a skautky tu psali svými činy slavné, smutné, pohnuté i hrdinské příběhy.

---

 

Přejeme vám dobrou stopu po dávné i novější historii skautingu v hlavním městě Praze.

 

Jiří Zachariáš - Pedro

---

2369× 22. červenec 2016 v 11:47