logo-csWFIS O nás
„Lilie pod klopou, lilie za mřížemi“
Nová 38. kapitola
Skautské jaro
 z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Lilie pod klopou, lilie za mřížemi

Tábor v pohádkové říši

10. červenec 2011


Odebírat
Opište hash »

Kalendář oznamovatele

duben 2019
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930
květen 2019
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031
červen 2019
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
22. květen 2019
Přihlásit se

Sto let od narození JUDr. Velena Fanderlika

velen

(magická sedmička II.)

 

Svých sto let by 11. února letošního roku oslavil JUDr. Velen Fanderlik (11. 2. 1907–2. 2. 1985), mimořádná a výjimečná osobnost československého a rovněž světového skautingu. Velen Fanderlik je s osudy našeho skautingu spojen jako málokterý z jeho představitelů. Zanechal v něm hlubokou stopu metodickou, organizátorskou stejně jako ideovou. Dodnes jsou otisky jeho prácí a snah na skautském díle nejen zřetelné ale též úspěšně používané. Aniž bychom možná věděli, že je v našem skautingu ukotvil právě on.

Do skautingu vstoupil v rodném Brně, na podzim roku 1919, když předtím už několik let „skautoval“ soukromě, spolu se svým o dva roky starším bratrem Milotou, podle Svojsíkových „Základů junáctví“. Knihu opatřil svým synům JUDr. Vladimír Fanderlik (1877–1956), který byl v úzkém a přátelském styku s A. B. Svojsíkem, jemuž zajišťoval v Brně přednášky o skautingu v letech 1912 a 1914.

Oddíl, do se něhož bratři Fanderlikovi krátce po první světové válce přihlásili, vedl student Karel Hora (pozdější známý lékař a stejně populární a uznávaný skautský činovník, jedinečný praktik a zkušený vůdce). Měl číslo 2. a patřil do tehdejší Obce Baden-Powellových skautů, která se postupně, s drobnými peripetiemi, stala nejprve organizační součástí Svojsíkova Svazu, později s ním splynula úplně.

Zasažení skautingem, jehož se Velenu Fanderlikovi dostalo v časných chlapeckých letech jej nikdy neopustilo. Naopak, neustále se prohlubovalo. Skauting se svým neopakovatelným přátelským prostředím, přitažlivými aktivitami a srozumitelnými avšak závaznými mravními normami, podobným rytířským ctnostem, se mu stal nejen náplní volného času ale životním stylem.

Začátkem roku 1926 stál Velen Fanderlik u základů slavné brněnské družiny Mawadani. Byla složena z absolventů, instruktorů i vůdců Moravské lesní školy. Za úkol si Mawadanci vytkli pracovat pro rozvoj skautského hnutí, udržovat v něm pravý skautský duch, připravovat skautskému hnutí vůdce nových oddílů a jiné činovníky a to zejména pomocí kursů a Lesních škol. Mawadancům, v čele s MUDr. Karlem Horou a bratry Fanderliky se podařilo zásadně změnit podobu a ráz našich Lesních škol. (To je jedna z oněch stop, které zde po V. F. Zůstaly.) Od roku 1923, počátku jejich vzniku, byl v nich uplatňován tzv. styl jednoho vůdce a zároveň instruktora. Představitelem tohoto modelu byl F. A. Elstner, který se jako dvacetiletý, začínající skautský vůdce a učitel základní (obecné) školy zúčastnil Gilwell kursu. Nedokončil jej však (tím není řečeno, že jej nepoznal, neodevzdal však povinnou písemnou zkoušku a proto mu absolutorium nebylo uděleno), jeho metodiku však přetavil a uvedl do prvních ročníků našich Lesních škol, které řídil. Mawadanci, absolventi Elstnerových Lesních škol, prosazovali změnu jejich charakteru i změnu ducha než jaký jim byl vtisknut Elstnerem. Doporučovali zavedení silných instruktorských sborů v čele s vůdcem, který bude odpovědný za kvalitní běh kursu. Podobně žádali zavedení družinového systému do činnosti lesních škol (v tomto ohledu se domáhali toho, co sám Elstner v Gilwellu poznal, ale do praxe našich lesních škol ji jako metodu výcviku neuváděl).

Můžeme říci, že model Lesních škol Svazu, z vize mladých brněnských skautských vůdců, se ve Svojsíkově Svazu nejen ujal, ale že byl zároveň správný a potřebný. Ukázal cestu také mnoha podobným kursům různých jiných organizací, stojící mimo skauting (Sokol, Orel). Ve skautingu bezkonkurenčně uspěl. Na dlouhá léta, vlastně až do dnešních dnů v něm hluboce zakořenil. Můžeme namítnout, že jeho přednosti jsou někdy v dnešní době různými experimenty současných Lesních škol relativizovány, to však nic nemění na tom, že na základech modelu je stále stavěno. Ostatně je jen pravděpodobné, že by právě z oněch pokusů o hledání nové cesty měl Velen Fanderlik radost. Obohacování, vyhledávání, zkoušení nových prvků a metod to dělal Velen Fanderlik celý život. A neobával se je uvádět do praxe lesních škol a kursů a tím také do činnosti oddílů. Za předpokladu ovšem, že byl jimi udržen směr a cíl skautingu. 

K absolventům Lesních škol Svazu byl Velen Fanderlik velmi náročný. Jako zpravodaj Svazu pro Lesní školy prosadil podmínku platnou pro absolventy všech jejich stupňů: nesměli užívat šedý šátek se symbolem L.Š. pokud nevedli oddíly nebo nepracovali jinak ve prospěch skautingu. Byl autorem novely tzv. „Buchlovského dekretu o organizaci Lesních škol Svazu skautů a skautek RČS“. Jeho hlavním smyslem bylo vyjasnění cílů skautingu a dosažení jednotného postupu na cestě k nim. Dekret rovněž stabilizoval činnost Lesních škol a určil rozhodující roli Ústřední lesní škole při vytváření výchovných a výcvikových programů.

V roce 1936 se stal Velen Fanderlik, čerstvě promovaný na doktora práv, prvním Čechoslovákem, který absolvoval Gilwellský kurs v Anglii. Na podzim toho samého roku byl jmenován docentem skautingu na Masarykově universitě v Brně.

Zajímavá byla Fanderlikova zkušenost s jakou se vrátil domu z Gilwellu. Shledal, a inzeroval svůj poznatek, kde jen to bylo v českém skautingu možné, že zkušenosti a praxe Gilwellu mohou nepochybně obohatit naše Lesní školy, avšak nemáme se prý, ve vztahu k úrovni slavného anglického kursu, za co stydět. České lesní školy, říkal Velen Fanderlik mají rovněž vysokou úroveň a jsou svým duchem podobně inspirující jako Gilwell. Co však prý český skauting stále velmi postrádá (psal se rok 1936), a v čem se může od obsahu kursů v Gilwellu učit, je silný akcent na družinový systém. Myslím, že i dnes by nebyl v tomto ohledu s námi Velen Fanderlik příliš spokojen.

Od léta roku 1936, kdy se vrátil domu z Gilwellu, do prosince roku 1939, který byl pro Velena Fanderlika začátkem jeho pětileté válečné anabáze, pomohl tvarovat desítky skautských vůdců, přijíždějících do Lesních škol, které vedl či na nich působil jako instruktor. Pamětníků – absolventů těchto škol pohříchu ubylo a stále ubývá. Není mezi nimi však žádný, který by si nevzpomněl na vysoké Fanderlikovo mistrovství v řadě skautských a zálesáckých disciplín. Dokázal frekventantům předvést vázání zápisníku v primitivních podmínkách skautského tábora, stejně jako spočítat vzdálenosti i výšky pomocí dílcové metody nebo vysvětlit proč je nevhodné užívat ve výchově a výcviku vlčat prvky vyšší věkové kategorie. Pro takové vlčáctví jako první užíval termínu „cezený skauting“. Velen Fanderlik je také autorem výroku že „dobrý rovering je odrazem výborného skautingu“. Uchovával si, podle pamětníků, klukovskou zaujatost a okouzlení skautingem.Rád se zastavil jak s malým vlčetem, aby ho naučil zavázat kličku na botě nebo písničku čí říkanku, případně si s ním zahrál kuličky, stejně tak si sedl v táborovému kruhu s vůdci a vášnivě s nimi řešil například otázku postavení odborných odznaků v systému skautské metodiky.

Jak jsem již naznačil; v prosinci roku 1939, když mocenské chutě Adolfa Hitlera neukojil anšlus Rakouska ani jeho „ochrana“ Československé republiky Protektorátem Čechy a Morava, ale rozhodl se v nich pokračovat přepadením Polska a tím rozpoutáním druhé světové války, odešel Velen Fanderlik do odbojného exilu, aby jako jiní českoslovenští důstojníci a vojáci bránil svobodu Hitlerem ohrožených zemí a tak pomohl vrátit důstojnost a svobodu zemi vlastní.

Odešel podobně jako mnoho před ním. Přes Slovensko do Maďarska a Jugoslávii do Francie. Tady působil v československém vojsku až do pádu Francie. Po její porážce, v roce 1940, organizoval Velen Fanderlik evakuaci zbytků dvou divizí našich vojáků z Marseiles do Anglie.

V právním odboru čs. ministerstva obrany naší exilové vlády v Anglii, pracoval Velen Fanderlik celou válku jako vojenský soudce. Zároveň však nezapomínal ani na skauting. Organizoval exilové skautské oddíly při československé škole v Londýně. Zúčastňoval se jednání „Provizorního světového skautského výboru“, což byla jakási náhrada za válkou nefungující Světovou skautskou konferenci. Několik běhů byl také instruktorem Gilwell kursů pořádaných anglickou skautskou organizací pro vůdce exilových oddílů (Poláky, Francouze). V červnu 1942 zorganizoval Velen Fanderlik sjezd čs. skautů v exilu. Do parku v Youlberry, který dostaly angličtí skauti za armádou zabavený Gilwell park, se sjel poměrně značný počet čs. skautů sloužících u nejrůznějších jednotek naší zahraniční armády. Z tohoto sněmu vyústilo rozhodnutí k uspořádání putovní výstavy propagující Československou republiku a spolu ní také její skauting. Velen Fanderlik, pověřen propagačním odborem ministerstva obrany sjezdil s výstavou a přednáškovým cyklem o Československu, stovky posádek britské armády. Osvětloval anglickým vojákům, ale i civilní veřejnosti, odkud pocházejí a jakou kulturu představují vojáci spojeneckého Československa, které jejich vláda v době Mnichova tak hanebně zradila. Z války převezl Velen Fanderlik speciální dar kanadských skautů. 10 0000 kusů příručky „Skautská praxe“. Celou ji napsal a nakreslil. Tisk zaplatila kanadská skautská organizace

V únoru 1946 byl Velen Fanderlik zvolen II. junáckým sněmem starostou Junáka. Po světovém jamboree v roce 1947 jej 11. světová skautská konference zvolila za svého člena s mandátem do roku 1951. Skutečnost byla taková, že se Velen Fanderlik nemohl své starostenské funkci a skautingu po osvobození věnovat tak jak by si přál nebo dokonce jak by si to stav skautské organizace tehdy vyžadoval. Rozrostlá do, s předválečným časem, nesrovnatelných rozměrů, čelící nejednomu problému a neušetřena rovněž politických tlaků, vnitřně se názorově štěpící, potřebovala osobností typu Velena Fanderlika jako soli. Bohužel, vrátil se po pěti letech v exilu v hodnosti majora čs. armády a zůstával ji i několik prvních let po osvobození pracovně povinován. Po celou dobu, kdy probíhal v Norimberku proces s představiteli nacistického Německa, byl na něm Velen Fanderlik účastníkem čs. zastupitelské mise a pobočníkem jejího vedoucího gen. Ečera. Přes silné pracovní vytížení, které mu zabraňovalo v účasti na skautském dění, měl Velen Fanderlik v organizaci silné postavení a velkou popularitu.

Nedlouho potom, co byl, na vlastní žádost uvolněn z armádního svazku a kdy začal budovat svou právní kancelář přišel komunistický převrat v únoru 1948. V říjnu téhož roku se Velen Fanderlik rozhodl podruhé pro exil. Téměř symbolicky, v den výročí založení republiky, překročil, spolu se svou manželkou, její zelenou hranici nedaleko Železné Rudy. 

Okamžitě po příchodu do sběrného uprchlického tábora v Regensburgu se postavil do čela probíhajících snah o organizování skautských exilových oddílů z dětí a mládeže uprchlíků. Vydával oběžníky, které posílal oddílům a skautským činovníkům do utečeneckých táborů. Pomáhal organizovat exilový letní tábor v Rakousku. Svým vlivem a postavením člena Světové skautské konference dopomohl k vytvoření zvláštního orgánů, který pracoval až do roku 1952. Zabýval se skautingem provozovaným právě v utečeneckých táborech, v nichž se nacházeli uprchlíci nejen z Československa, ale i Polska, Maďarska nebo z Pobaltských zemí. Výbor při světové skautské organizaci pro uprchlíky, pomáhal oddílům v táborech s činností, ale rovněž jim poskytoval materiální pomoc.

Koncem roku 1949 odjel Velen Fanderlik s manželkou nakrátko do Anglie, kde jistý čas bydlí u ženy zakladatele skautingu Lady B. P. Z jeho pravidelných zpravodajů, vydávaných a rozmnožovaných cyklostylem v táborových podmínkách, vznikl časopis Stopa, který potom, z různě dlouhými přestávkami vycházel po celou dobu druhého skautského exilu a byl známý několika generacím československých exilových skautů. Velen Fanderlik připravoval také skautské pořady českého vysílání BBC a později Svobodné Evropy. Z nich nejslavnější byl Velenův rozbor situace československého skautingu a jeho poselství skautům doma z dubna roku 1950. Stalo se na dlouho dobu programem mnoha ilegálních skautských oddílů a skupin.

 

Jiří Zachariáš - Pedro


545× 23. březen 2013 v 0:00