Výstava: Trochu lepší svět

29. březen 2012

Zobrazit celou fotogalerii

CO TROCHU CHYBÍ 

na pražské výstavě o skautském století

K návštěvě výstavy Trochu lepší svět – století skautingu nás přiměl Jirka Vacík - Jíva, mladší bratr starosty našeho Svazu. Že prý právě zde sežene velký plakát vydaný u příležitosti skautského jubilea. Má na něm být, říkal mu někdo, jeho fotografie z tábora suché Pětky v roce 1974.

Tento tábor se konal v divočině nejvýchodnějšího Slovenska u sovětsko-polských hranic. Snad patnáctiletý Jíva si na fotografii prohlíží sluncem a dešti vybělenou lebku koně. Takový snímek opravdu vytvořil na zmíněném táboře Pavel Štajer - Stopař (Stopka). Také ten plakát chtěl vidět stejně jako několik dalších mužů, co onen tábor pamatují. Šli jsme tedy.

První pohnutka k návštěvě výstavy, plakát s fotkou bratra Vacíka mladšího, existuje-li vůbec, na výstavě k dostání nebyl. V našich řadách to způsobilo jisté zklamání. Ne však takové abychom neocenili dobrou úroveň výstavy, která se na velmi omezené ploše pokouší návštěvníka seznámit se stoletým dílem (a údělem) skautingu v českém prostoru. Je na co se dívat, je nad čím se zamyslet. Také ovšem nechybí pár věcí k podivení. 

Jeden z panelů výstavy nese například tento text: „Skauting dětem neslibuje výchovu. Slibuje jim dobrodružství, zábavu, zážitky, kamarádství. Obyčejnou honičku promění ve fantastické drama, obyčejný les v Hobitín, kluky a holky v pravěké lovce…“. Formulace, že skauting neslibuje dětem výchovu, přiznávám, některé z nás zprvu pohoršila. Než jsme si tu větu rozebrali. Je nepochybně pravdivá. Skauting dětem skutečně výchovu verbálně nenabízí. Navzdory tomu, že byl ustaven jako výchovné hnutí, jehož metody se praxí staly excelentní. Soudíme však zároveň, že podobné věty jaké jsme mohli číst na zmíněném výstavním panelu, přispívají ke ztrátě schopnosti současného skautingu vnímat své základní poslaní.

Druhý ne zrovna dobrý dojem z výstavy Trochu lepší svět: století skautingu nám připravila pitoreskní napodobenina stanové podsady z dřevotřísky krytá střechou ze stejného materiálu, která snad měla v divákovi navodit iluzi stanového plátna. Je smutné a nepochopitelné zároveň, že českému skautingu (resp. organizátorům výstavy) nestála jeho historická chlouba – stanová podsada – za to, aby se její skutečná podoba, se všemi metodickými ukázkami (krajinky překryté přes sebe, fungující dvířka, postele s karimatkami, poličky s osobními věcmi táborníků atd. atp.) prosadila na výstavu jako jeden z jejich klíčových exponátů. Česká stanová podsada nebyla jen originálním vynálezem našeho skautingu, bývala rovněž jedinečnou dílnou manuální zručnosti, školou soběstačnosti a hrdosti na sebe sama. V rukách schopného skautského vůdce bývala stanová podsada „dřevěným Komenským“, jak říkávala legenda českého skautingu Jaroslav Novák - Braťka.

Před dřevotřískovou hanbou, která se spíše než skautské stanové podsadě podobá „teletníkům“ pionýrských táborů, zavřete oči, na výstavě, jak už jsem napsal, je dost jiných věcí ke koukání.
 

JZP

Trochu lepší svět – století skautingu

Otvírací doba a vstupné

566× 23. březen 2013 v 0:00