logo-csWFIS O nás
„Lilie pod klopou, lilie za mřížemi“
Nová 38. kapitola
Skautské jaro
 z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Lilie pod klopou, lilie za mřížemi

SILVESTR V ZÁVĚJÍCH

29. prosinec 2011


Odebírat
Opište hash »

Kalendář oznamovatele

březen 2025
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
duben 2025
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930
květen 2025
PoÚtStČtSoNe
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031
21. duben 2025
Přihlásit se

Někdy – nebo hned dnes?

Nevěřte světu – nesvětu, kde v duchu člověka nic nepřekračuje! Takový holosvět omezeného lidství, které spoléhá jen na sebe je jako s pýchou postavený stan uprostřed pouště. Je to drzý svět, kde člověk se umí o sebe postarat jen na úkor druhých. 

Spoléhá se skutečně jen na sebe? Tento s pýchou postavený stan doprostřed pouště se spoléhá jen na ty druhé, kteří mu dodají vodu – základ života v jakékoliv poušti – i v pouští mého osobního života. A ti druzí jsou spolupracovníci, bratři či otroci, ze kterých já chci žít? A ten stan je skutečné přenosné obydlí pro opěšalého turistu nebo snad můj život plný čistých ideálů v cizáckém světě konzumu a egoismu? 

Jen si vzpomeňte na Mojžíše, který vedl pouští celý národ. Tam také nebylo vody. Tu musel dát někdo jiný, stejně jako chléb – manu a všechno ostatní potřebné k životu. Ten „někdo jiný“ je ten, který vede a Mojžíš je jen nástroj. Ten, který vede je také náš cíl dnes a vždycky, ne jen někdy. On nás nenechá nikdy „ve štychu“. 

Znáte tu chvíli, kdy máte pocit, že tolik dlužíte, tu potřebu něco vrátit z toho, co jste v laskavém okamžiku dostali, kdy si musíte uvědomit tu hroznou vzdálenost přetvářky od podoby skutečné tváře, jakou hanbou je někam přijít bez vlastní proměny. Někdy nenahraditelnost chvíle je právě v té naší proměně. 

V rozhodnutí být připraven dobru říci to prosté slovíčko – Sloužím! – na celé všeobjímající ticho. Jako král Jan Lucemburský se přiznat k rytířství služby a činem naplnit svá slova. Darovat svůj čas – to obyčejné skoro až bezvýznamné dobro své danosti, co má ještě tak daleko k dokonalosti, přesto je existenční nutností toto „bezvýznamné dobro“ stále naplňovat. Vždyť sloužím – dnes a vždycky. Tedy ne až někdy, ale hned, dnes a stále. 

Bratr Dali – M.V.


426× 23. březen 2013 v 0:00