Silou tvořivé pokory

Někdy se zdá, že my lidé jsme jako tráva, co pokaždé znova za šlápotou nevíry ke slunci vstává. Vždy překvapuje novou nadějí svěží zeleně. 

O pokoře se dnes nemluví snadno. Pro dnešního člověka často znamená jen nedůstojnou poddajnost, slabošství nebo ještě něco horšího. Avšak pokora je pozitivní ctnost, je to zvláštní kvalita lásky, ba je možno tvrdit, že pokora je nejčistší podoba lásky. Pokora je nejvyšší síla lásky a dává lásce schopnost nesobeckosti. 

Dávno platilo, že jestliže chceš cokoliv dělat dobře, musíš si tu konkrétní práci zamilovat. Naše duše má dvě vlastnosti – rozum a vůli. Rozumem poznáváme, co je dobré a co už dobré není. A vůlí toto poznané dobro uskutečňujeme. Avšak moudrosti dosáhneme tak, že k činnosti rozumu – poznání dobra – přidáme dávku pokory. Nesobeckost je cesta k tomu, aby se stal člověk sám sebou. Teprve daruje-li se bez váhání a své nezadatelné bytí daruje druhým, zachová sám sebe a dosáhne dokonalosti. 

Čím více dbá výhradně o sebe, tím méně je to „on sám“. Uvězněn ve vlastním já zůstává prázdný a bez užitku. Avšak tvořivou pokorou člověk nachází sám sebe, jestliže se vydá svou činností ve prospěch druhým. 

Být dobrým člověkem, dobrým poutníkem znamená znát směr k cíli, vést sobě svěřené bezpečnou cestou, umět povyšovat každou hodinu a každý krok a s láskou pokorně tvořit dílo trvalé hodnoty. Ne pro okamžitou pochvalu, ale pro věčnou lásku, kam všichni s nadějí směřujeme. 

Smysl našeho snažení je vyjádřeno jedinou větou – čistý v myšlení, slovech i skutcích. 

K tomu mi dopomáhej Bůh. 

bratr Dali – M.V.

365× 23. březen 2013 v 0:00