logo-csWFIS O nás
„Lilie pod klopou, lilie za mřížemi“
Nová 38. kapitola
Skautské jaro
 z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Lilie pod klopou, lilie za mřížemi

Nejdéle trvající Nováčkovská zkouška

7. květen 2011


Odebírat
Opište hash »

Kalendář oznamovatele

duben 2019
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930
květen 2019
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031
červen 2019
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
22. květen 2019
Přihlásit se

Hon StB na Velena Fanderlika

Lilie pod klopou, lilie za mřížemi (XV. kapitola)

Jiří Zachariáš - Pedro

Hon StB na Velena Fanderlika

Ještě než v našem vyprávění opustíme rok 1955, povíme si o jedné z široce pojatých protiskautských akcí komunistické policie jejíž počátek lze hledat právě v tomto období. Nešlo o nic menšího než o získání prokazatelných důkazů, že za neochabujícími činnostmi domácí skautské rezistence stojí centrály západních rozvědek, především však osobně dr. Velen Fanderlik, starosta Junáka, řídící – podle představ StB – tyto aktivity utajeně z exilu.

Velen Fanderlik (11. 2. 1907–2. 2. 1985) patřil k vůdcovské generaci, která byla skautingem a jeho zakladatelskými osobnostmi ovlivněna a vychována. Ve skautingu prošel všemi výchovnými stupni – od nováčka pilně studujícího Svojsíkovy Základy junáctví, přes rádce družiny k vůdci oddílu. V době První republiky byl rovněž instruktorem a vůdcem Lesních škol, především však jejich významným reformátorem.

Po druhé světové válce, prožité v západním vojenském odboji, bylo jméno Velena Fanderlika už tak známé a vážené, že byl v roce 1946 zvolen starostou Junáka. V roce následujícím, po jamboree ve Francii, se stal členem světové skautské konference. S těmito pozicemi odešel po komunistickém převratu v únoru roku 1948, už podruhé v necelých deseti letech, z vlasti do exilu. Zelenou šumavskou hranici překročil 28. října 1948 nedaleko Železné Rudy, spolu se svou ženou mezi skauty zvanou Velenkou. S obdivuhodnou, ale příslovečnou energií, podpořenou autoritou starostenské funkce, se zapojil do organizování českých skautů a skautek trávící první časy exilu v uprchlických táborech v Rakousku a americké okupační zóně Německa.

Víme, že téměř čtyřicetiletý pobyt v exilu nebyl, bohužel, v případě Velena Fanderlika ukončen možností volby návratu do svobodné demokratické vlasti. Ačkoliv v takovou tvář své domoviny nejen věřil, ale také o ni usiloval, nebylo mu dopřáno dožít se chvíle, když v ní neblahý komunistický experiment bral za své. Zemřel pár let před rokem 1989 v kanadském městě Trail v Britské Kolumbii, kde od počátku padesátých let žil a pracoval. Tam je také pochován. Uvedená adresa hraje v našem vyprávění důležitou úlohu.

Spisy komunistické Státní bezpečnosti, uvolněné v poslední době badatelům, ukazují na to, že její pozornost věnovaná české skautské organizaci, jejím představitelům a vůdcům, trvala v různé intenzitě až do pádu komunistického režimu. Podezřívavému zájmu Státní bezpečnosti, jejich agentů a spolupracovníků, nezůstala ušetřena žádná z významnějších osobností českého skautingu – ať už byla v té době ve vězení, na svobodě či v exilu. Byly na ně sbírány a několikanásobně prověřovány zprávy ze všech oblastí jejich života – pracovní, zájmové, rodinné i společenské. V míře největší se Státní bezpečnost zabývala osobou Velena Fanderlika.

JUDr. Velen Fanderlik byl v procesu se skautskou skupinou dr. Pavla Křivského, který se konal v Praze roku 1952, označen obžalobou za duchovního otce souzených skautů. Podle vyjádření soudu měl Velen Fanderlik činnost skupiny dr. Pavla Křivského inspirovat ze zahraničí.

Společenství především klatovských skautů, do jehož čela byl dr. Pavel Křivský účelově vkomponován StB, se od jara roku 1948 zabývalo převaděčskou činností a spoluprácí se západními rozvědkami. Většina obžalovaných se k výkladu soudu o ideovém řízení jejich činnosti Velenem Fanderlikem přiklonila nebo kladně vyjádřila. A to jak ve svých odpovědích soudu, tak i v závěrečných řečech přenášených specielním rozhlasovým pořadem.

Samozřejmě, že obžalovaní spekulovali s tím, že „svedeným a manipulovaným“ zahraničními centry, kteří projeví dostatečnou lítost, kynou možná menší tresty, zejména v hrozící perspektivě sázky trestů nejvyšších, tedy smrti. Takové nazírání obžalovaných na stav věcí byl více než přirozený. Avšak vysoké tresty, jimž se žádný ze souzených skautů tak jako tak nevyhnul, nebyly jediným výsledkem tohoto procesu. Poprvé zde totiž zazněl rozsudek nad skautingem samotným. Na dlouhá desetiletí mu byla komunistickým režimem vtisknuta nálepka hnutí sloužící válečným štváčům, mařící mírové úsilí socialistického společenství, vychovávající vlastizrádce, špiony a diverzanty. Super zrádcem se podle tohoto rozsudku měl československé společnosti, především však skautské obci, jevit také starosta Junáka dr. Velen Fanderlik, osnující v cizím žoldu, z bezpečí exilu, pikle proti své vlasti, zneužívající k tomu neuvědomělou skautskou mládež. Takovými slovy lynčovala Fanderlika v první polovině padesátých let československá media i propagační publikace funkcionářů komunistické mládežnické organizace.

Přestože odsouzení skauti více či méně ochotně přiznali roli spiritus agens Velenu Fanderlikovi, nemohli konspirativní spojení s ním podepřít žádným přesvědčivým důkazem. Ani jeden z klatovských skautů, stejně jako jejich uměle dosazený vůdce dr. Pavel Křivský nevěděl kde se v době jejich procesu Fanderlik nachází. To by však nebylo nic neobvyklého, zajímavější je, že jeho exilovou adresu neznala v té chvíli – a ještě dlouho potom – ani Státní bezpečnost, podobně jako vojenská rozvědka. Že ji znát obě komunistické instituce chtěly o tom přinášejí odtajněné spisy řadu důkazů.

Proces se skupinou klatovských skautů měl zásadně změnit v podstatě velmi pozitivní pohled na skauting postupně ukotvovaný v české společnosti od prvních let jeho příchodu na národní scénu. Důležitým posláním procesu bylo totiž, vedle odsouzení obžalovaných, úsilí o diskreditaci skautingu v očích veřejnosti, zvláště mládeže. Ta se cítila být rozpuštěním skautské organizace ochuzena a svůj pocit dávala najevo činností v ilegálních skautských strukturách.

Štáb komunistických a svazáckých režisérů spolu se Státní bezpečnosti se však v tomto ohledu dokonale přepočítal. Činnost skautských skupin měla podle režijního plánu a přání ustat po zastrašujících a difamačních signálech vyslaných protiskautskými monstrprocesy v roce 1952. Nestalo se tak! Skautská ilegální činnost naopak výrazně vzrostla. Tvrdé tažení komunistického režimu proti skautingu jeho podzemní formu naopak zásadně oživilo. Dodalo mu početní sílu, uvědomění a odhodlání. Prakticky celá padesátá léta, až do počátku let šedesátých se StB vyrovnávala s rozkrýváním tajných skautských skupin. Tímto neutěšeným stavem se musela opakovaně zabývat komise ministra vnitra a oddělení mládeže ÚV KSČ. Že mladí lidé – navzdory probíhající odsuzující kampani a drahé činnosti komunistické mládežnické organizace – stále potlačovaný skauting a jeho ideály akceptují, nechtěli svazáčtí funkcionáři, odpovědní KSČ za ideovou výchovu mládeže, přiznat bez označení významného a nebezpečného nepřítele. Opakovaně jej nalézali ve Velenu Fanderlikovi. Měl být, podle představ Státní bezpečnosti, které věrně papouškovali ve svých postech tajným skautingem ohrožení svazáci, podněcovatelem ilegálních skautských aktivit v Československu padesátých a šedesátých let min. století. Tato konstrukce měla však jednu vážnou trhlinu. Žádné z těch nesčetných skautských jednotek odhalených a odsouzených se nepodařilo prokázat, že by byla jakkoliv s Velenem Fanderlikem ve spojení, že by se řídila jeho instrukcemi nebo přijímala – přes tajné emisary vysílané jím do Československa – prostředky na svou činnost, pověření, instrukce či příkazy. Přes tyto neúspěchy se komunistická policie své verze o úloze Velena Fanderlika ovlivňujícího zásadně tajný skauting na území Československa, držela, jak ukážeme, houževnatě mnoho let. 

Zájem Státní bezpečnosti na získání důkazů o rozhodující úloze a vlivu Velena Fanderlika v domácí skautské rezistenci byl podložen jeho odchodem do exilu, jimž dal zřetelně najevo jak smýšlí o nástupu komunistického režimu, proti němuž „hlasoval nohama“ – jak se v té době říkalo.Vedle toho, což bylo důležitější prvního a dodávalo „ideodiverzním“ konstrukcím určité opodstatnění, se musela Státní policie vyrovnávat s prokazatelnými Fanderlikovými veřejnými aktivitami, směřovanými ke skautům do vlasti. 

Už od roku 1949, tedy ještě v období kdy se v organizaci Junák, řízené sice komunistickým Akčním výborem, udržovalo v legální činnosti značné procento skautských oddílů, posílal Fanderlik českým skautům a skautkám na vlnách zahraničního rozhlasu (BBS a Hlas Ameriky) povzbudivé pozdravy a poselství u příležitosti nejrůznějších významných výročí a svátků. Po zahájení vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa v roce 1951 se jeho půlhodinové skautské relace staly ve vlasti oblíbeným a sledovaným pořadem. Témata skautských půlhodinek bývaly nejen netrpělivě očekávány, ale i pilně opisovány a šířeny skautskou obcí.

Nejpodstatnějšího signálu o nebezpečné protikomunistické činnosti dr. Velena Fanderlika se Státní tajné policii dostalo v roce 1953 (tento fakt je v české skautské historiografii naprosto neznámý). Tehdy Lord Rowallan, náčelník anglické chlapecké organizace, citoval v britské sněmovně Lordů z Fanderlikova obsáhlého memoranda vysvětlující situaci v českém skautingu po jeho násilném uchopení moci komunistickými aktivisty. Britskou společností a jejich významnými medii pozorně sledovaná rozprava ve sněmovně Lordů na téma ohrožení skautingu se týkala činnosti několika skautských vůdců, usilujících o zásadní ideovou změnu tamější skautské organizace. Tito vůdcové byly členy komunistické strany Velké Británie a skautskou organizaci se snažili přetvořit do podoby blízké jejich politickému vyznání a postojům.

Lord Rowallan si v řadě míst svého sněmovního projevu, jimž bránil tradiční ideu a podobu skautingu, povolal ku pomoci zmíněné Fanderlikovo memorandum v němž byly, vedle detailního popisu nastalé situace v organizaci Junák po únoru 1948, i takovéto myšlenky:
„… Komunistické strany ve všech západních zemích nejsou pouze politickými stranami, ale buňkami Moskvy a její propagandy. Jejich aktivity a snahy mají přímou podporu Rusů. Členství v takovýchto organizacích není jen otázkou svědomí, ale přináší i podíl na podvratné činnosti proti Velké Británii. Úkolem komunistů není jen pomoct řídit svou stranu, ale získat moc za každou cenu, aby mohli představit zcela nová pravidla a zničit všechny demokratické myšlenky a svobody. Je jasné, že takováto činnost nemůže být vykonána v tradiční službě královně a vlasti. Proto takové jejich úsilí napřené proti skautské loajalitě. Komunistické myšlenky jsou nepřátelské všem morálním i sociálním myšlenkám skautingu. Nikdo nemůže slíbit, že bude plnit povinnosti vůči Bohu a zároveň pracovat pro atheismus, proti církvi a náboženství…“

Jednání v britské sněmovně Lordů – s citacemi z Fanderlikova dopisu Lordu Rowallanovi – o záchraně skautingu před levicovými tendencemi, bylo bohatě medializováno. Vedle toho – jak je v demokratických zemích zvykem – vyšel tiskem o této rozsáhlé debatě podrobný sněmovní zápis se všemi příspěvky a vystoupeními diskutujících. Tento zápis, stejně jako četné novinové komentáře, jistě neunikly pozornosti diplomatických zástupců československého režimu ve Velké Británii. Odtud nepochybně tiskoviny putovaly k podrobné analýze do speciálních laboratoří Státní bezpečnosti.

Není tedy divu, že Fanderlikovy aktivity, zvláště pak ona výše popsaná, rozpalovaly komunistické ideology do ruda. Jeho jméno bylo posunováno po žebříčku nepřátel komunistického režimu stále výše, na nejpřednější místa. Z toho pak vycházela konstrukce podoby Fanderlika jako hlavní příčiny potíží, které podzemní skauting svou houževnatostí komunistům co chvíli připravil. 

Mimochodem, občas se v publikacích či článcích zabývajících se praktickou činností československého skautského exilu v letech 1950–1970 objeví kritický povzdech připomínající bohatost aktivit exilových skautů a skautek zemí sovětského bloku např. Poláků, Litevců, Maďarů. Povzdech ne zrovna oprávněný. Kritizovaný stav měl několik zásadních příčin, které rozhodně neležely v neochotě ke skautské práci. Na co však může být skautský exil oněch desetiletí oprávněně hrdý (a co domácí skauting z různých příčin není schopen využit) je činnost poměrně velké skupiny českých skautských vůdců, roverů a činovníků soustředěných právě kolem Velena Fanderlika, kteří vedle promýšlení ideové a technické podoby budoucího skautingu ve vlasti, dokázali aktivně vstupovat zásadními příspěvky do dění v jiných bratrských organizacích jak o tom svědčí výše uvedený příklad. (Diskuse ze sněmovny Lordů z roku 1953, v mnoha ohledech podnětná i dnes, o situaci v britské skautské organizaci, bude součástí této publikace.)

V době příprav pražských procesů se skupinami dr. Karla Průchy (známý jako proces s „ilegálním ústředím Junáka“) a klatovských skautů – oba proběhly v roce 1952 – se ve Fanderlikově Pátracím a pozorovacím spisu, který na něj založila StB pod číslem 124/273 v roce 1948 po jeho odchodu z vlasti, začínají objevovat zprávy získané od domácích informátorů, příbuzných, ale rovněž od navrátilců z emigrace a také od agentů policie vysazených do uprchlických táborů a exilových organizací. Vyšetřovatelé StB a další stratégové režimu chystající oba zmíněné procesy, tak získávali poznatky o Fanderlikově uznávaném postavení a o jeho aktivitách mezi skauty v uprchlických táborech. Jeho novou pozici v exilu chápali a posuzoval ovšem režiséři StB jako činnost koordinovanou některým západním rozvědným centrem úkolujícím jej k podněcování skautské ilegality a protikomunistické konspirace.

Od roku 1955 začíná Státní bezpečnost vytěžovat své agenty a tajné spolupracovníky, které má rozmístěné v domácím skautské prostředí, ve snaze potvrdit a odhalit skautskou zpravodajskou síť vedenou ze zahraničí Velenem Fanderlikem.

17. listopadu 1955 píše náčelník 4/a odboru III. správy ministerstva vnitra, major Rudolf Šonka, útvarům vojenské kontrarozvědky:
„… Dle našich poznatků řídí dr. mjr. Fanderlik Velen nar. 11. 2. 1907 ze Západního Německa ilegální a výzvědnou činnost junáckých skupin na území ČSR. Dle posledních zpráv se jmenovaný nyní zdržuje ve Francii. Jelikož je problematika Junáka našim oddělením aktivně rozpracovávána, žádáme o zaslání všech poznatků týkajících se ilegální činnosti junáckých skupin a nebo jejich spojení do zahraničí.“

Z uvedené žádosti je zřejmé, že StB měla o Fanderlikově exilovém pobytu chatrné, nepřesné informace. Což mimo jiné svědčí o tom, že se v poměrně velkém okruhu jeho exilových spolupracovníků, který s ním byl od jeho odchodu z vlasti ve styku, nenacházel žádný informátor československé komunistické policie.

Velen Fanderlik žil – po nedlouhém pobytu v uprchlických táborech a krátkém, asi půlročním působení v Anglii, kde byl se svou ženou hostem Lady Olave Baden-Powell – od počátku padesátých let v kanadském městečku Trail. Tento fakt zjistila StB teprve koncem března 1957.

V květnu 1956 rozehrála státní bezpečnost první velkou hru o Velena Fanderlika jejímž účelem bylo proniknutí do jeho domnělé junácké sítě na území ČSR. Agent StB „František“ (dosud nerozkrytý) se pokusil o kontakt s ním pomocí vysílače Svobodná Evropa. Svému příteli, který neměl o jeho hře v barvách StB patrně žádnou povědomost, rakouskému cyklistickému reprezentantu Müllerovi přijíždějícímu do Československa jako účastník Závodu míru, předal dopis pro Svobodnou Evropu. Agent „František“ v dopise žádal českou redakci Svobodné Evropy o umožnění spolupráce s Velenem Fanderlikem. Komunistická policie, řídící „Františka“, vycházela z předpokladu, že redakce Svobodné Evropy musí mít s Fanderlikem úzký kontakt, vzhledem k jeho častým skautským relacím v programu vysílače. Odpověď Svobodné Evropy na „Františkův“ dopis byla vysílána 15. 6. 1956. Potvrzuje to zpráva uložená ve Fanderlikově Pátracím a pozorovacím svazku. Major StB Rudolf Šonka sděluje karlovarské správě ministerstva vnitra (pod níž spadal agent František):
„… Zasíláme Vám zprávu o vysílání hesla AKELA Svobodnou Evropou. Heslo bylo vysíláno s tímto obsahem: „Váš dotaz jsme v pořádku dostali, pokusíme se vše zařídit a vyřídit vaše pozdravy.“ Karlovarská správa StB následně odpověděla: „Spolupracovník František byl informován o vysílání hesla a byly mu dány instrukce pro případ, že by byl kontaktován. Jiná opatření nebyla v případě dosud dělána, ani nebylo zjištěno nových poznatků…“

V to co doufala StB, když rozehrávala první dějství hry o Velelna Fanderlika, se neuskutečnilo. Františka nikdy žádný skautský domácí spolupracovník Velena Fanderlika nevyhledal. A co víc, ani Fanderlik na jeho vzkaz ve své pravidelné relaci přes Svobodnou Evropu neodpověděl.

Jako druhý vstoupil do hry – po „Františkově“ neúspěchu – bývalý vůdce vodního oddílu z Prahy. Nedlouho před tím se vrátil z výkonu trestu za protikomunistickou činnost, k němuž byl odsouzen brzy po únoru 1948. Kdy a kde se zavázal ke spolupráci se Státní bezpečností není důležité. O Vánocích roku 1957 napsal, pod kontrolou StB, Velenu Fanderlikovi osobní dopis. Tentokrát agent svůj dopis adresoval Mezinárodní skautské kanceláři v Londýně v nadějí, že bude Fanderlikovi předán. Píše v něm mimo jiné:
„… Prosím abys přijal můj upřímný a bratrský pozdrav. Vyřizuji též za bratry dr. Karla Skálu - Čila a Jirku Navrátila. Já jsem z nich první doma – po osmi letech. To víš, že těch osm let bylo pro mě další „Lesní školou“… V nastávajícím roce Ti přeji mnoho zdaru a úspěchů v další Tvé činnosti, ve které bychom Ti všichni rádi co nejvíce pomáhali. Věřím, že dopis do Anglie nebude při vánočním přetížení pošty nápadný…“

Úspěchu nedosáhlo ani toto druhé dějství hry StB. Stejně jako „Františkovi“, tak i bývalému vůdci vodních skautů z Prahy, jinak spolupracovníkovi StB „Georgovi“, neprojevil Velen Fanderlik ani náznakem zájem o nabízené služby.

10. dubna 1958 konstatuje III. správa ministerstva vnitra (4. odbor, 3. oddělení) ve zvláštním rozkladu o Velenu Fanderlikovi následující :
„… I. odbor MV postoupil nám časopis „Nový domov“, vydávaný Masarykovým domem v Torontu - Kanada, ve kterém je článek dr. Velena Fanderlika, býv. náčelníka Junáka v ČSR nadepsaný SKAUING a PIONÝRSTVÍ. V uvedeném článku – napsaném 29. března 1958 – se Fanderlik odvolává na Kristovu lásku k dětem, při čemž poukazuje, že mládež v ČSR se dostala do rukou nezodpovědných přívrženců komunistického režimu, kteří se zmocnili škol a veškeré výchovy. Dále uvádí, že skautská organizace byla nahrazena Pionýrstvím, ve kterém jsou propagovány hra na partyzány, strážce hranic a na bojovníky proti kapitalistům. Hrdiny jsou vždy Rusové a místo Ježíška zaujal Děda Mráz z Ruska. Fanderlik vyzdvihuje výchovné metody, které byly uplatňovány ve skautských oddílech, kde se děti učily samostatnosti a odpovědnosti. Nyní je prý vše nahrazeno hotovým programem, místo iniciativy je poslušnost a místo vlastních nápadů – rozkazy. Z článku je zřejmé, že Fanderlik v současné době působí v Kanadě, kde přispívá do krajanského časopisu. Na základě těchto poznatků bude provedeno vyhodnocení našich spolupracovníků k případnému navázání písemného styku s Fanderlikem.“

Ani deset let po odchodu Velena Fanderlika z vlasti neměla StB hodnověrný důkaz (signálů si při tom ovšem vyráběla dost) podporující její konstrukci o zahraniční centrále řídící domácí ilegální skautskou činnost. Stále však tento svůj projekt neopouštěla. Fanderlikův článek v „Novém domově“ dodal StB čerstvý impuls. Musela však počkat s nasazením svého dalšího tajného spolupracovníka skoro celé dva roky, Až do doby, kdy se v roce 1960 uskutečnila v Československu II. celostátní spartakiáda. Tato událost měla v legendě pokračující hry o Velena Fanderlika důležité místo. Stejně jako samotný tajný spolupracovník. Měl krycí jméno Karel. Byl významnou osobností českého skautingu. Už jednou jsme se s jeho prací pro StB setkali při rozkrýváni aktivit vůdců ilegální vodní Osmatřicítky.

Tzv. řídícím orgánem tajného spolupracovníka StB Karla byl starší referent Kohlíček. 16. 12. 1960 podává o rozhovoru s Karlem svým nadřízeným zprávu:
„… Při rozhovoru s pramenem (poz. red.: Pramen = výraz pro agenty a spolupracovníky StB) ohledně písemného napojení na dr. Velena Fanderlika do Kanady cestou krajanského časopisu „Nový domov“ bylo zjištěno toto: Fanderlik byl po německé okupaci v Anglii a po jeho návratu do ČSR kolovaly mezi skauty pověsti, že byl během války činný v anglické výzvědné službě a nebo podobné službě americké. Tyto řeči kolovaly zejména, když prošla novinami zpráva, že dr. Ečer měl při norimberském procesu u sebe dr. Fanderlika. Pramen nemůže uvést konkrétnější poznatky o tom, kdo s těmito zprávami přišel a jakým způsobem se dostaly mezi skautské hnutí. Pramen se osobně s Fanderlikem znal a v jedné době byl jím dokonce kritizován pro napsání knihy o skautingu, která podle mínění Fanderlika nedosahovala vysoké úrovně. Později se však Fanderlik pramenu omluvil. Od útěku Fanderlika do zahraničí nemá o něm pramen zpráv.
Opatření: Vzhledem k operativní situaci navrhuji, aby pramen vypracoval dopis pozdravného charakteru a v této době (Vánoce a Nový rok) jej poslal prostřednictvím časopisu Nový domov Fanderlikovi. Předpokládáme, že redakce dopis Fanderlikovi doručí. V případě, že se Fanderlik opět neozve, využijeme pro tutéž kombinaci styků pramene s Pierem Bernardem z Colomba u Paříže…“ 

„Pramen“, tajný spolupracovník StB „Karel“, napsal uprostřed Vánoc 1960 dopis následujícího obsahu: 
„Vážení pánové. Po dnech letošní spartakiády, kdy zde meškalo mnoho našich krajanů, nalezl jsem u známých na venkově jedno staré číslo Vašeho časopisu. Se zájmem jsem si ho prohlédl a k nemalé mé radosti jsem v něm našel článek dr. Velena Fanderlika, nazvaný „Skauting a pionýrství“. Jelikož mne jako starého skauta zajímá osud této organizace, prosím Vás, zda byste mně mohli poslat adresu dr. Velena Fanderlika, abych mu mohl napsat a požádat ho, jako starého skautského pracovníka, o zprávy co se děje ve skautském hnutí v různých zemích. Zde sice vidíme, obyčejně v letních měsících, polské skauty – harcery v uniformách a se skautskými odznaky, vidíme je i v polských filmech, ale člověk se nemůže odvážit zastavit a promluvit s nimi na ulici. U nás, jak víte je skauting stíhán. Byl bych Vám velmi vděčen za sdělení adresy pana doktora Fanderlika. Bude se na mne pamatovat; jednou psal kritiku o mé skautské příručce.“

27. ledna 1961 dostal „Karel“ odpověď z redakce kanadského „Nového domova“. Předal ji svému řídícímu referentovi StB Kohlíčkovi, který ji uložil do svazku Velena Fanderlika. Redakce Nového domova „Karlovi“ sdělila:
„Vážený pane, Váš sympatický dopis jsme předali dr. Velenu Fanderlikovi, který se Vám jistě ozve sám. Je to spolupracovník našeho listu, žije ale tisíce mil od nás, na druhé straně Kanady (ve větší vzdálenosti než od nás do Evropy) a proto nečekejte odpověď okamžitě. Činí nám potěšení, že jsme Vám mohli poskytnout tuto nepatrnou službu.“

Text redakční odpovědi naznačoval, že ani nyní, po tomto již třetím pokusu Státní bezpečnosti, nebude snadné s Velenem Fanderlikem navázat spojení a výhledově řídit (jak si StB představovala) či rozkrývat jeho činnost v Československu. Následující vývoj to potvrdil. Velen Fanderlik se neozval ani spolupracovníkovi StB „Karlovi“, což bylo, jak jsme už zmínili, krycí jméno populární skautské osobnosti, později opravdové legendy československého skautingu.

V dubnu 1961 byl vložen do agenturně pozorovacího svazku č. 273, započatého 19. 5. 1955, na Velena Fanderlika zápis z něhož citujeme:
„… Fanderlik udržuje četné styky s čelnými funkcionáři světového skautského hnutí, dopisuje do mezinárodních skautských časopisů a podílí se na přípravě skautských programů radia svobodná Evropa. V průběhu jeho rozpracování byly podniknuty pokusy o získání kontaktu na Fanderlika s cílem zjistit jakou vyvíjí činnost proti ČSSR. Pokusy byly však neúspěšné. Navrhuji dále pracovat na pátracím svazku podle operativního plánu s cílem zjistit zda Fanderlik řídí ilegální skautskou činnost na území ČSSR, resp. tuto činnost vyvíjí přes další osoby nebo organizace.“

O dva roky později, opět v dubnu, byl pozorovací spis vedený na Velena Fanderlika uložen do archivu na dobu deseti let z důvodů:
„… jmenovanému nebyla prokázána nepřátelská činnost proti republice, ani se ji nepodařilo objasnit či s ním navázat kontakt, který by k takovému objasnění vedl…“

Už se asi nepodaří zjistit, bylo-li mlčení Velena Fanderlika na všechny lákavé nabídky o navázání styku odrazem jeho vynikající informovanosti o situaci ve staré vlasti anebo se na něm prostě podílely jeho bohaté životní zkušenosti. Ať už tomu bylo jakkoliv; záměr zavléci Velena Fanderlika do své hry komunistické policii prostě nevyšel.

(První autorská verze bez korektur – příště pokračování další kapitolou)


1135× 23. březen 2013 v 0:00